dobrý kohout nikdy nehubne

 

 

stejně jako před deseti lety, i včera sem se vypravil na Pankrác, do Centrálního parku

před deseti lety sem byl pozvanej kolegou fousáčem P. na otvíračku Café Na půl cesty, včera mě tam přitáhla oslava 10. narozenin téhož

to nám to letí…z otců a matek zakladatelů se dostavila pouze Lucie B., ostatní se v běhu dějin s kavárnou rozešli vesměs ve zlym

k poslechu a málokomu k tanci hrajou kapely Hegeš a po chvíli Grand Slam, celkem nuda, už tu bylo slyšet kvalitnější soubory

moderátor večera, Pavel S., vod prvopočátku hudební dramaturg kavárny, už je slušně v náladě a nevim proč mi představuje svojí dceru, kterou si pamatuju eště jako takový telátko, teď je z ní hnedle děvče na vdávání…ale ne pro mě

přichází slečna A. a zanedlouho i poslední dobou, zdá se, permanentně a šťastně zamilovaný pan N.

u S. vyžebram kousek dortu, a pak se rozmarně cpu chlebíčkama, s krabím masem a šunkový, ty Loupák rád…zapíjím opatrně Staropramennou dvanáctkou, de to

sedí tu Učitel a tak se ho ptam na fousáče P., prej zrovna zase někde dělá a krotí se, což rád slyšim

škoda, že je pod mrakem, všechny krásný holky vokolo by se líp vyjímaly na sluníčku, i tak si jich pár vyfotim a než se sešeří, mam po boku A. a T.

- pane Loupáku, nevěřím vlastním očím, pohled pro bohy, poprvé za deset let — vy, obklopen a navíc — ženami!

- zanechte lichotek a závisti, ani jedna z nich mi nepatří, ale zrovna teď si nestěžuju

poslední orchestr večera — Tri ryby — spustí po osmý hodině a nepomáhá nic müllerovský Milovanie až do výšok, shora na nás kdosi taky spustí, a to tak, že fest

ukrýváme se do vnitřku kavárny a u baru stojíce začínáme rumovat, Jiří Š. po božkovsku, T. a já jako správní kapitáni…do půlnoci vyprázdníme mnoho kalíšku i obsah všech kapes

a ještě další plato chlebíčků:

- berte si, tohle je poslední várka

- pokouším se hubnout, měl sem jich sedm, tak snad už jen tyhle dva šunkové, děkuji

- ale Loupáku, dobrý kohout přece nikdy nehubne

obličeje přítomných mi splývají a vtipu by se ve mně nedořezal…je to všecko dávno pryč, hlavou mi letěj vzpomínky, chvíle vrcholů a momenty ze dna…za všechny kalby třeba předsilvestrovská 1999, kdy sme si tu s fousáčem a lidovkářem ve třech udělali takovou jízdu, že se z ní protáčej panenky eště dneska

- je to všecko dávno pryč, řikam do zrcadla a ani nezaslzim

- Loupáku, nebuď smutnej, dneska je selibrejšn, raduj se, podívej těch krásnejch děvčat co tu je, neni život nádhernej?

- ano, je to pryč, všecko, už nemam ani korunu, odcházim, ujede mi poslední metro

- v sobotu to doslavíme na Zbraslavi

ujelo mi poslední metro, ráno sem šáhnul do kapsy a cestou do práce dával dohromady mobil, nějak se přes noc rozložil na součástky, jedna chybí, přední kryt…na funkci to vliv nemá

první dnešní startka s filtrem mi nechutnala