doživotní abstinence?

 

12. března strejda Lou po absolvování tejdenního kurzu sebezpytování vobdržel diplom, na němž mu gratulujou k tomu, že trpí nemocí, oficiálně vedenou pod kódem F102

spadla klec a já bil jak vůl vo mříže, co sem to za vola…pozdě…jakmile na Tebe z půlmetru kouká primář Nešpor, voslovuje Tě "ctihodný abstinente" a Ty máš na sobě slušivý modrý pyžámko s iniciálama PL, tak to neznamená, že si Pan Loupák pro obveselní auditoria vyfabuloval zase nějakou nepravděpodobnou historku, avšak seš v Bohnicích, v paviloně 31, mezi alkáčema, toxíkama a gamblerama…a dobře Ti tak…i když tak nějak nevíš, proč vlastně

první dva dny na detoxu úplně vodřízlej vod světa…proč mi to tady připadá jako kriminál, ač sem tam nikdy nebyl, svěřuju se dutě spolubydlícímu na cimře, kterej se přišel dobrovolně léčit z pětiletý závislosti na perníku…tohle je horší než kriminál, tam se aspoň mohlo kouřit, kurva, a to sem seděl rok a půl za ublížení na zdraví, pochlubí se řízek

minuta trvá hodinu a krom čtení a pravidelnýho přísunu psychofarmak a žrádla, který se žrát nedá, nelze dělat vůbec nic

po přeložení na votevřený voddělení nafasuju zpátky aspoň civilní hadry, ale do člověka mam eště pořád daleko…tahle rekreace se mi teda moc nezamlouvá…du za doktorkou, že podepíšu revers a okamžitě svý působení zde ukončuju…potěší mě zprávou, ať počkam do pátku, aspoň si prej vodpočinu: - nejste tady dobrovolně

aha, takže kriminál…ukažte mi soudní nařízení…co sem proved?…nic, jenom mě to prostě doběhlo

a tak trávim nekonečný hodiny tlachánim s vostatníma závislákama, na skupinách mě terapeut přerušuje po dvou slovech: - vy ste si už svý řek a uvědomte si, že váš pobyt zde je pouze stabilizační, takže nechte mluvit ostatní

pravidelnej režim: budíček, rozcvička, při který se všem motá palice, snídaně, prášky, společná komunita, denní program – různý aktivity vesměs vo hovně, ale vobčas se něčeho účastnim, aby mi nehouklo totálně

velkej zážitek je půlhodinka jógy s Netvorem…vleže uvolňujeme tělo i mysl a jeden z klientů to vezme rovnou vod podlahy, resp. vod karimatky a během pár minut se místností nese neuvěřitelný chrápání…vostatní se můžou smíchy potrhat a primář tentokrát svý hrdý abstinenti nepochválí

voběd, prášky, přednáška na téma: Návykové látky, jejich dopad na lidský organismus a zdravá výživa

abstinence, abstinence, abstinence…jen doživotní abstinencí získáte nové (do)životní možnosti…kdo tady může dobrovolně vydržet dva až tři měsíce?…já ne, chci ven!!!

za mřížema, tam venku, poletuje sníh a mně je ouzko, jak eště nebylo…a pak se úzkost mění ve vztek a zase přecházim po chodbě jako tygr…plyšovej zlej tygr, rok 2010, jako bych si to všechno předpověděl, kurva drát!

pak vztek přechází v apatii, sedim ve společenský místnosti a čmáram do deníku, kterej si tu pacienti maj vést a zapisovat svý pocity a jiný píčoviny…denně minimálně 12 řádků, jinak postih (= Masákův černej bod z filmu Dobří holubi se vracejí)…nableju jim klidně až 5 stránek, terapeut si to přečte a vpíše: abstinujte!…idiot

z letargie mě vytrhává středeční vodpoledne, kdy mam povolenou návštěvu: nakráčelo hned 10 lidí…to jsou všechno vaši příbuzní?…jo, my sme taková rozvětvená rodina

a v tu chvíli taky Loupákovi všecko dochází…jak to poslední půlrok sral jedno za druhym a nalhával sám sobě, že je OK…rozklepu se tak, že ani ten nejhorší absťák v životě se tomu nevyrovná

a pak už to nějak do pátku vydržim a konečně dostávam ten zaslouženej diplom, vykopnou mě ven a já řikam: nashledanou, ale snad radši někde jinde nebo vůbec sbohem

takže budu muset nejspíš abstinovat, i když vůbec v tuhle chvíli nevim, jak to provést