dežaneví…ani Lou ne

 

šéf do práce přivalil ňákej dárkovej koš a v něm se kromě odpornejch piv Zubr usmívala láhev slivovice a sada panáčků

- koštni, jako znalec, jestli je dobrá, začal ponoukat nadřízený

- víš, že bych neměl

- ale nedělej, copak ti jedna stopička ublíží?

šéfovi se nevodmlouvá…slivovička dobrá, zahřála, neublížila

večer zkouška s Prasetem, dostavil se novej bicman, páč V. prej na to sere, nemá čas

takže všechno zase znova, a když to nepude, zřejmě zůstanem kapelou jednoho koncertu…takovejch už bylo

po zkoušce seděj ujeťáci v Bullovi, leju střiky a opět ten důvěrně známej pocit nepatřičnosti, vydělenosti…jalový vtipkování, mimoběžný řečičky, utloukání večera

vodchod na poslední tramvaj, čekáme na zastávce, plkáme, blíží se k nám trojička excelentních romů, dva zevláci a Eržika the princess

- bacha na kytaru, Pepáku

- co si to dovoluješ, nééé morééé, vříská Eržika

- nech toho!, přidá se na jejich stranu Lu a sjede mě přísnym pohledem

copak neví, jak dopad chudák kocour Mikeš?

cinkne jedenáctka, nalezem do ní my i parta snědočechů…vlak jede do Vozovny Pankrác

- v půl jedný v noci jedete za Dežem na návštěvu?

- povídám Ti, nech toho!!!, Lu už je vytočená na maximální vobrátky

na Synkáči se vodděluju i fyzicky, počkam na pětapadinu, usnu, probudim se na Spojovací a šouram se Šiškoffem…kytaru mi nikdo nečórnul

a sme tam, kde loni, předloni, před 5, před 10 lety…pokrok nezastavíš