ale ne, jen střepiny v hlavě

 

v sobotu večer se konal v Klubu Jelení koncert kapely Slum, a když už sem s nima rok šmrdlal na kytaru, nenecham si jejich šou přece ujít, letos již podruhý

jak to tak chodí, čim menší prostor, kde se má hrát, tim víc lidí dorazí, Murphyho zákony fungujou spolehlivě…tulíme se k sobě, posluchači i 7 statečnejch s nástroji, jako by hudby poslední den měl bejt…nebo lásky poslední den? čert aby se v tom vyznal, viď, Karásku?

Zpěvák vypadá opět převelice unaven, ale dává ze sebe vše, profík je to…docela potichoučku závidim, jak moc dobře jim to hraje a zní, a je mi trochu líto, že už se toho neúčastnim aktivně, ale sám sem se rozhod, tak si to ten večer nechávám pro sebe, tady už to bleju veřejně…a zajímá to někoho?

nejvíc se všichni bavěj při Murce, ukrajinský lidovce, u nás známý v překladu G. Včeličky jako Máňa:

tak to vidíš Máňo, přece sme tě lízli

druhou část skladby pějou dvojhlasem E. a Z. ukrajinsky…Klávesista s tamburínou a řechtačkou tančí jak hašišem řádně zkouřenej derviš, večírek nabírá obrátky

po tradičnim setu celýho souboru přichází na řadu eště sólovej výstup Kytaristy, legendy lounskýho androše a jeho čtvrtstoletí starý hity…v povznesený náladě si s A. lejeme do volátek fernety a zapíjíme kuželkovou plzní za 26 peněz, nádhera…A. je tak rozjetej, že během hodiny dohodne podrobnosti dalšího vystoupení Hery Fotra ve Stamině v LBC


- Andy, proboha, minulej tejden sme byli v Borovnici a už zas se někam trmácet?

- a čo má byť? veď si tak rád jazdil do Liberca, urobíme si prima výlet

- aby nám to nezevšednělo, víš

- neboj sa, zahráme si, marisku dáme, uvidíš, bude to dobré

čas se zasekává a já vim, že druhej den musim bejt čerstvej na jarní premiéru v dolíčku, zvedáme se a k ránu sem v Žižkově, usínam při promítání záznamu z Borovnice, kterej A. převed z videa na DVD, je to zábavné

nedělní vršovický galapředstavení sem si užíval tak napůl: eště nestačim přešlápnout z nohy na nohu a hned v první minutě otevírá nadpozemský Slezi skóre a za půl hodiny tentýž podtrhuje konečný účet 3:0

druhá strana mince: mam střepiny v hlavě a metr vode mě stojí šílenec s gigantickou řechtačkou, ovšem není to můj oblíbený derviš ze Slumu, tenhle s ní zatočí a střepiny v hlavě se začnou hýbat, magor tak činí pravidelně v pětiminutovejch intervalech, asi trénuje na velikonoce

vo půli jdu s K. za tátou všech fans Holasem, zda mi stihnul vypálit DVD ze Šaška arény, nestihnul…v kotli za bránou koutkem voka zahlídnu povědomou postavu a helemese, blogger pan Fiksu, prohodíme pár slov a další blogger, pan Goča v přestrojení za Kurda, křičí na náhradního gólmana hostí: díro! a na mě: Loupáku, nezapomeň, ten výjezd!

K. se mě ptá: ty si tykáš s Holasem?

- tady si tykáme všichni, ale soudruhu se neoslovujem

- já sem samou trémou před nim nemoh ani dejchat, je to ikona, zosobnění Bohemky

- hlavně, žes tam před nim nepad na kolena

- a ten pan Goča, to je tamten…Goča?

- no jo, to je von

- je legrační, že se jeho brácha menuje stejně jako já

- na Bohemce jméno Goča jr. neni až tak neobvyklý

- asi bysme měli někdy fakticky zkusit ten výjezd

druhou půli sme se akorát těšili, až si konečně dáme pivo…na hřišti se nic podstatnýho nestalo, když nepočítam, že vodvezli jednoho z hráčů Bystrce do nemocnice nebo do márnice, nevim přesně…střepiny v hlavě sem přestal vnímat a po děkovačce sme pospíchali do Včelína

a pak už sem to všechno zapomněl