nikdo nikdy nikde nikam se nedostal

 

– to je už akorát pro mladý, zachrchlal Řehy v 5.45 ráno na Florenci a zmizeli s Terkou v metru

čtvrthodinku předtim nás dopravil žlutej bus z Brna a magical mystery tour byla u konce…jak ale začala a probíhala?

v Brně se v sobotu konala akce Vzpomínka na Mejlu, a protože sme na ní eště nikdy nebyli, Řehákovi zorganizovali hudebně naučný výlet

Florenc 14:30, nástupiště č. 0: Bolek si pochvaluje, že začneme pěkně od nuly a než to stačí doříct, svině z městský policie ho pokutujou za kouření v areálu nádraží…neni sám, podobně to vodserou i další máničky, který se vydávaj do města na pomezí Evropy a Orientu se stejnym záměrem

– tak a sem na minus 200, zamáčkne slzu náš milý klávesista a můžeme vyrazit

ve žlutym buse tipujeme, jestli nám pustěj Slunce seno jahody nebo Kameňák, ale světe, div se, promítaj Báječný léta pod psa, což neni až tak nejhorší a i díky tomu cesta uteče celkem rychle…Řehy myslel na všechno a vybral tenhle spoj právě kvůli filmu…skvělej Vetchý a eště krásnější Libuška Šafránková, dyk to znáte

v Brně vyhledáváme strategicky umístěnou hospodu cca 100 metrů vod Flédy a před dlouhou nocí hodláme naplnit bachory kvalitnim jídlem…trio výletníků jde do brněnskýho fógla a ja si poroučím svíčkovou s šestima knedlama, ja?

servírka přinese vohromnej talíř, kde je těch knedlů dvojnásobek a po tak vydatný náloži bych si šel nejradši lehnout, ale musíme na koncert

Fléda je velmi sympatickej klub s plzní na čepu, a tak když využiju místního WC za účelem vysrání, uleví se mi a na pódiu spustěj produkci PPU

kvalitní zvuk, kapela v dobrý formě…při Špatný věci, paradoxně – vzhledem k svýmu názvu – zřejmě nejlepším kuse celýho plastickýho setu, se rozhejbe i jindy kamennej Kába a jeho taneční kreace v pánevní oblasti tímto vstupujou do dějin

se smrtí vstávám, se smrtí usínám
tuším, že v tom nejsem sám
tisíce mladších sou na tom zrovna tak
můžem asi čekat jenom na zázrak

jinak to Plastici berou vod nejstarších bondyovek až k nepříliš povedenejm novejm kompozicím, a druhej vrchol jejich vystoupení přichází v podobě nádherně zaranžovaný skladby Pan K.

raději Bože bych si lehnul
někam na pobřeží moře
jako strom vyvrácený v bouři
nebo jako kameny v přílivu
bylo by mi líp
ale to by si každý přál
to nejlepší o co se vůbec nezasloužil

absolutně zbaven vůle sázím prdel do kožený fotelu a nohy na stolek před sebou: Boleku, paráda, ne?…a k tomu mi hrajou Plastic People, život je fajn

moc jsem si neužil a čas tak utíká!
musím si na noc dát k posteli budíka
– stačí půl dvanáctý? nařídím raděj čtvrt
nerad bych nakonec zaspal i vlastní smrt

nastává už tvůj čas, rozkoší zešílíš!
– měl jsi rád hubený? (štíhlá až přespříliš)
blondýnka! (víc než to) a ještě panna jste!
přišla jsi právě včas, v hodině dvanácté

a pak už jen Magický noci a Muchomůrky a na noc do pusy dudlíka

při pauze se občerstvíme ve foyer, vyjdeme na vzduch před Flédu a plkáme hlouposti, jako vždycky…co to zase bylo za nápad?…naděje, že bude to lepší změnou prostředí?…chrlíme na sebe vodopády stížností, problémů…snad si chceme jen sdělit, že sme v tom všichni až po uši, akorát každej trochu jinak…snad se na chvíli každýmu jednomu uleví, když ho ten druhej vyslechne, kéž by to tak bylo…je to tak

dalšim hudebnim chodem je starej dobrej Velvet Revival…hrajou málokdy, ty si musíme užít!

a taky že jo…There She Goes Again…Venus In Furs…Pale Blue Eyes…White Light White Heat…Sunday Morning…je to tak jednoduchý, tak krásný

při What Goes On se Řehy s Terkou divoce zmítaj, Bolek vyplazuje jazyk: vodrhovačka, ale nádherná!

Femme Fatale…All Tomorrow’s Parties…zpívá Eliška Nico…před 5 lety sme byli na Filmový škole v Uherskym Hradišti a při koncertě Velvetů na ni vožralej Magor pokřikoval: mrdat Elišku, mrdat Elišku!…nebyl tehdy až tak zábavnej, ale když se přiblížim k pódiu a podívám se zblízka, dávám mu za pravdu

Cool It Down…I’m Waiting For The Man…Řehy na mě řve: ten Macháček si nepamatuje texty a přehazuje sloky!

vim a nevadí mi to ani trochu…Rock’n’roll…přisypávám i já svý moudro: máme líp udělanej konec a Řehy pochvalně zamručí, bodejť ne, když si ho vymyslel právě von…takhle já chválim, víme?

celej večer vzpomínáme na Mejlu, vedenýho ve svazcích StB, a náhle je mi trapno: svýho dědu nejdu uctít ani na jinonickej hřbitov, kde odpočívá…umřel rok před Mejlou…v Jinonicích sem prožil skvělý dětství, právě i díky dědovi Zdeňkovi, ovšem, že ne jen díky němu…vážím čas, cestu, prachy, abych se jel poklonit Mejlovi…takovou loupáckou svini máte před sebou…pamatujte si to a ty, dědo, promiň, prosím

– hele, Garáž, poď sbalit nějakou brněnskou buchtu, to musíme, nebudem přece tančit spolu jak buzny, heftuje Bolek

půlnoc je tu a poslední se bude smát božský Tony & Garage…ten se směje!…a my řičíme štěstím…Má jí má…Medow…Berlin…žižkovskej Iggy Pop, co ho tu potkáte za rohem….předkusák valí Voči a my jen mrkáme, že na tohle nám nikdo neskočí…ale manželé Řechtáci jedou jak vo život

žádná volná buchta na vobzoru, tančíme si každej svůj underground

a konec…eště na döner kebab k Turkům vedle Flédy: çok aci istiyorum, lütfen, teşekkür ederim, haydi yakşamlar, iyi geceler

je to rychlejší než ve skutečnosti…diskoboy si chce praštit, ale neví, proč…vlasatci s pražskym přízvukem mu chytře nedaj šanci si bouchnout…on neví, proč, ale tak rád by si bouch…pryč z Brna!

no future pankáči ze Žiliny i my se na nádraží dovídáme, že vlaky nabraly všude dvě hodiny zpoždění a přistaveny budou tak kolem půl pátý…přesun na autobusák a ejhle – žlutej student z Košic do stověžatý valí na Prahu ve tři…ráno…vybledlá známka punku

nacpeme se do něj…steward decentně zjišťuje, zda je možno Bolka v tomto stavu přepravovat bez komplikací a žádá ode mě záruku…Bolek je dobrej, povídám a než se v neděli ráno rozední, dozvím se, že:

– to je už akorát pro mladý