neočekávaný dýchánek…uf uf, jsem já to ale ufon

 

– přijďte si pro dývka…na růžku můžem dát pár piveček, ale ne moc, jen tak dvě až tři, souhlasíte?

to se ví, že souhlasím, jen dvě až tři, nabídka lákavá, cena mírná a ještě si pak doma stihnu pustit nějaký pěkný celovečerní film, maloval sem si to včera kolem šestý do růžova

v Ufu je dobře, joj, tam je fajně…s panem N. se dobře povídá o čemkoli a barmanka svižně nosí škopky s pěnivou čepicí, radost na ni pohledět (rozuměj: barmanku i čepici)

pan N. mě trochu vyděsí, když poručí ostřejší kalíšek, ale jeden nás taky nezabije, uklidním se a objednávám třetí, tedy poslední pivo

růžový brejličky padaj, když do lokálu nakráčí princezna S.…nadhled, vole, nadhled, bliká mi v hlavě kontrolka, klídek

tuhle slečnu mi přihrál do cesty sám rohatej…ten nejrohatější

tentokrát má princezna po boku nějakýho nápadníka, kterej zřejmě ani netuší, kde se nachází a co je za den, tak moc je na kaši…brzo vodpadá a mizí ze scény

– co vy dva tady?

– jen sme si chtěli dát pár piv, poklobásit…škoda, žes nepřišla na ten koncert, tuhle Loupák hrál jak vo život

– celá kapela tak hrála, pokaždý tak hrajem

– měla sem toho spoustu k vyřizování

(to ti tak věřim, eště večer předtim ses dušovala, že dorazíš, ty lhářko…to si ale akorát myslim, nevyčítam, trénuju nadhled, a když se to tak veme, ona mi vlastně nic nedluží)

typ konverzace: úrovňovka…ale co si taky se slečnou povídat, že?

já mám oči jen pro ni, ona má oči jen pro pana N. a pan N. má oči jen pro ovčí babičku…a ovčí babička, která právě dorazila, má oči jen pro pana N.

neřešitelná klasika, takže nadhled a druhej panák, čtvrtý pivo…a princezna se vzdálí ke svým vrstevníkům, můžem si vydechnout

– a tohle má znamenat co?, upřímně se diví ovčí babička, vždyť ste sám říkal, že je to skončeno

– taky že je, nic domluveno nebylo, náhoda náhodoucí, sedíme si tu s panem N. a najednou tohle, ale moc přesvědčivě asi nezním a pan N. mě spěchá podpořit:

– je to tak, nic domluveno nebylo, i tenhle dýchánek už se nám protáhl do prodloužení, jako ten hokej na Slávii, už sme měli být všichni dávno doma

a objedná další rundu panáků a piv…periferně sleduju princeznu, jak si u baru vyslíkla růžovou mikinu…provokatérka jedna, z profilu je až skandálně přitažlivá

kolotoč piv a kořalek nabírá druhou kosmickou, vedle u stolu týnejdžři něco slavěj, přehršel mladých princezen…z tohodle kolotoče se motá hlava, jen se na něj podíváte…ale my na něm dobrovolně sedíme

pan N. bouchne do stolu, až se celá hospoda otřese v základech…chtěl asi říct něco důležitýho a my neposloucháme

v jednu chvíli se princezna S. odlepí vod baru a připotácí se k nám…kalnej zrak prozradí, že už je na orbitě:

– řekli mi, ať du koupit jídlo k čongovi na Andělu, nechcete taky něco?

– nikam nechoď, tady zůstaň!, spustíme trojhlas a ladí nám to skoro v beatlsácký harmonii

princezna nahodí růžovku a ztrácí se ve tmě…třeba už navždy, takže tohle může bejt poslední pohled, jak sem ji viděl

– neměl bych za ní jít?…aby se jí tak něco stalo, hladím si vrásky na čele

– ať vás to ani nenapadne!, vyhrožuje mi duo pan N. a ovčí babička, těm to ladí jako Chladilovi a Simonový

kolotočář nějak zapomněl svou atrakci vypnout a eště teď sem tak vožralej, že nemam ani tužku ani blok…ale mam klávesnici a blog

co zůstalo v paměti?

pan N.: No to byl zase jednou vecirek…Jak spravne rikate, neocekavany. Zvlaste psycho zaver mi nejak nedochazi. Asi okenko nebo spis vyloha? Ale to ze jsem si vylil pivo na hlavu jeste vim. A dal? Milosrdne nic. Vnimam jen to ze jeste ziju. Dalsi den s cinskou polivkou a kafem,doctu si respekt, jen nevim jestli muzu na ruzek…A jakpak jste dojel domu Vy??

já: z neočekávanýho dýchánku se stal boj vo holý přežití a pan N. mi zachránil život před hordou výbojnejch metrosexuálů, na ty bacha!…do budoucna uvažuju navrhnout dopravnímu podniku hl. města Prahy, aby vypravoval na noční linky vozy v lůžkové úpravě

a v Hostivaři na smyčce stále vše při starym