jak tráví jemní muži a jemně opožděné slečny sobotní večery…good morning, Stagger Lee…more news from nowhere

 

– v půl šestý u Houbaře, zní domluva s panem továrníkem

jen dosedne na židli, zahrne mě svejma posledníma eskapádama s opačnym pohlavim, který sou víc k pláči než k smíchu, ale stejně se jim spíš směju…když přidam něco svýho, vypadá to jak závěrečný boje v extralize zoufalců

za hodinu je tu jak na koni kolega P. a jemně opožděná M. a nakonec se objeví i věčnej satelit, doprovázející nás při cestách za hudbou, bejvalá spolužačka L., šťastná maminka

padne několik vtipů na adresu všech…každej se potřebuje přesvědčit, nakolik je ve formě…ujde to

pan továrník slaví kristusky a velkoryse zatáhne komplet útratu…včetně peprmintovejch kalíšků…když na kulturu, tak se svěžím dechem v tlamě

stará dobrá hala v Juldě Fuldě nás příjemně přívítá, nahrneme se na plochu a za chvíli už před náma poskakuje a hrozí ten uhrančivej australan

dává hlavně pecky z novýho alba a střídmě prokládá staršíma kouskama

kapela s dvěma bubeníkam šlape výtečně…mě nejvíc zaujal divous střídající kytaru, housle a já nevim co eště…Warren Ellis se menuje, správnej šílenec

ale hlavní hvězda je ovšemže mister Cave, vizáží připomínající týpky z tarantinovskejch filmů…ale je skvělej…hlučí, spílá, naléhavej, vášnivej, kytary se spíš jen drží, no, prostě báječnej Nick…pravá rocková hvězda

zvuk dobrej, první tři skladby jako obvykle vyslechnu pod pódiem, a pak chodim různě po hale a posuzuju, kde zní hudba líp…všude slušný…s muzikou ladí i světelná show, nikterak přehnaná, ani ne vodfláklá…taky pochvala

jako milovník Henry’s Dream bych vocenil víc než jedinou věc z tý desky – Papa Won’t Leave You Henry -, ale i tak je setlist poskládanej dobře a nenudim se

při dvou povinnejch cajdákách Ship Song a Into My Arms se vobčerstvuju u stánku, kde je sympatická obsluha…slečna nám nabídne hromadu popcornu zdarma, když jí pak tu krabici přinesem zpátky…tak se tam zastavim eště jednou a žeru si jak v někde v americkym kině…pak mi vyhládne a kručení v břiše zaženu párkem nevalný chuti

narazim tu na pár známejch ksichtů…publikum neni tak vyhraněný jako třeba na Cure…taková všehochuť

závěr koncertu vobstaraj dva songy z Murder Ballads – Lovely Creature a Stagger Lee a po dvou hodinách šlus

loudáme se ven…před halou prodává nějakej východňár sejry a všelijaký klobásy, zakoupim párek pálivý uzenky…rozhodujem se, kde uspořádat dopíjenou

and she says we’re gonna have a real good time tonight

jemný muž P. doprovází domu L. a afterparty se tentokrát neúčastní…továrník navrhuje palírnu v Sochorce, ale po druhym pivu překvapivě i vyčerpaně finále vzdá…takhle ho neznam…jindy se prochrupne a nad ránem chytá kdovíkolikátej dech

s M. už sme nějakej ten přelom dne v nálevně absolvovali…vyblejem si navzájem bolístky a řešení problémů zůstanou na dně půlitrů a proletěj větrákem společně s kouřem z cigaret…zeptejte se plnejch popelníků, ty vám leccos dosvědčej

afterparty vadne, už to neni zábavný…ve čtyři ráno vopouštíme Holešovice…všichni sme zmrdi jako ten Stagger Lee…po vzoru
jemných mužů doprovázim M. k Andělu…dál už trefí sama

svítá…taky bych si měl jít lehnout…najednou mi to všechno dochází: celý roky si hejčkam bydlení vo samotě a prvně se mi domu nechce…nikdo mi nevynadá, že sem přitáh v takovou děsnou hodinu, prázdná postel vyčítat neumí

And don’t it make you feel alone
Don’t it make you wanna get right back home
More news from nowhere
More news from nowhere

snídam v nonstopu, nějaké to malé pifečko…a když mi slunko pošimrá rypák, vydrápu se na klandr a čučíme si navzájem do vočí…dobrý ráno…and goodbye

Well, I’ve gotta say
Goodbye, goodbye, goodbye