babička říkala, že za komoušů bylo líp

 

zkouška kapely HF…blíží se mikulášská a neškodilo by teda projet repertoár a dotáhnout detaily…a zkouška je taky setkání s lidma, který denně nevídáš

sraz domluven na sobotu večer 18:00 v Břevnově…musíme naložit bubny, klávesy, kombo…maestro Manzarek píše esesem, že už je na cestě, ale bude mít půl hodinu zpoždění…klasika, takhle ho známe čtyři roky, nicméně kapelník vytejká: – jasně sem řek, že sraz je v šest!…proč tady musim pořád někomu dělat čuráka?

mlčim, co k tomu říct?…jako by Manzareka neznal

pak si to naše star přiklátí a můžem vyrazit…po cestě nabíráme i fotografa Jiřího, kterýmu se rozpad vztah a teď eště navíc ujel autobus

chaloupka v Úholičkách nám nabízí hřejivou náruč v podobě paní domácí T. a sálajících kamínek…připravíme si nástroje, tekutý občerstvení a třetí čtvrtá, už to jede

nějak rozklíženě…zkusíme doladit…ale tim to neni…basák A. motá legrační cígo a zfetuje se tak, že skladbu Pánbůh na poli nedáme ani na pátej pokus…kapelník vytejká podruhý, je unavenej a my to kurvíme, musí si na uklidněnou otevřít rum

bubeník má zase kocovinu, možná ho brzo vyhoděj z práce i z bytu…nakonec jedinej relativně v pohodě sem tady možná já, což ve mně samotnym vzbuzuje rozpaky a na jejich zahnání mam po ruce taky rumunské hnědé

pár kusů se povede vodehrát slušně, žádnej ovšem nadstandardně…a tak to zapíchnem a už akorát bumbáme

brzo je však i po večírku…dopito a zavržen dokonce obvyklej nápad sjet pro něco na benzínku…rozchod do spacáků…všichni sou tak nějak po svym vyřízený

dopoledne sednem ke stolu, pijem čaj, kouříme…na DVD film Hudba 85, dokument vo český nový vlně…tyhle klipy byste před 25 lety v TV sotva zahlídli

– a dneska zrovna tak

muselo to přijít…kapelník vyslovuje nahlas obavu, že generace dětí narozenejch po roce 1989, která už teď může volit, třeba bude houfně házet hlasy pro komunisty a jiný Paroubky, budou volit proti nám…když babička říkala, že to dřív bylo lepší

je mi z toho ouzko a odmítam tomu věřit…co sme dělali těch devatenáct let špatně?

že chci, aby se mi nikdo nesral do života, i když je třeba žitej jinak než považuje většina za správný?…že si prostě budu myslet, řikat i dělat, co uznam za vhodný já a ne to, co uznávaj vostatní?

že nechci, aby mě buzerovali fízlové za vlasy přes límec?…že nechci mávat při 1. máji kreaturám na tribuně?…že chci poslouchat a hrát muziku, která se líbí mně?…že nechci stát frontu na brambory a utírat si prdel novinama?…že nechci, aby vo mně dávala domovní důvěrnice posudky závodnímu výboru?

a tak zkoušku považujeme za ukončenou…paní domácí šoupne do trouby upéct roládu, že nás pohostí, ale my už se vracíme do Prahy…ať vám, Terezko, zbyde i na státní svátek

v jednu odpoledne zase Břevnov, vyložit bubny, klávesy a rozloučení…tak se uvidíme na mikulášský, jo?

jedu skrz Prahu tramvají a hlavou mi vrtaj pochybnosti…co kdyby měl kapelník pravdu?…hrozivá představa…po Vltavě s noblesou plujou labutě a nic neřešej…u divadla nastoupí hlučná skupinka vysmátejch Italů…na Národní hledim z okna do podloubí…plamínky svíček se v přítmí lehce mihotaj…nene, kapelník nás jenom strašil…sou přece zrušený už i víza do USA…nebo že by přece?

ale ne, to se prostě nesmí stát!