v lepších dobách se poslední drinky objednávaly kolem třetí ráno

 

Šálek první

na Pankráci vylezu z metra a do ksichtu se mi zabodnou jehly přívalovýho deště

copak nám to tady vyrostlo?…novej chrám uctívačů kultu nakupování – Arkády…dřív tu byla umolousaná tržnice, tohle vypadá přece jen líp…teď máte ten samej šunt v luxusnim balení, milí šopeři

pod stříškou zastávky je plno, zmoknu tak jako tak, proto se vodevzdaně vydávam pěšky směrem ke Kavčím horám, do centrálního parku…kolikrát sem touhle štrekou klopýtal sem tam sotva spočítam

už i ten nejvyšší barák v Čechách má konečně svý nájemníky, kanceláře zářej do tmy…po léta tu strašil skelet budovy, se kterou si nikdo nevěděl rady a asi nejvíc ji zpopularizoval dokumentarista Koutecký, když v jejích útrobách skončil svůj život

v dřevenym stavení uprostřed parku, bejvalejch veřejnejch hajzlech, se nachází legendární Café Na půl cesty a večer tu má zahrát Karel Vepřek s kapelou Repráky…k návštěvě jejich vystoupení sem se nedávno zavázal slibem a už se moc těšim

na kost promáčenej vlezu do kavárny a na zahřátí volim čaj…Pavel S., místní hudební dramaturg mě přivítá slovy: – co to vidím, jak to, že ne dvojitej rum nebo aspoň grog?

pokrčim ramenama…slavný časy, kdy se tu díky příznivejm cenám tvrdýho téměř nekonzumovalo pivo, ale výhradně dvojitý až trojitý dávky kořalek, sou nenávratně pryč

ono se toho změnilo víc…nad pípou visí upozornění: poslední objednávky ve 22:30…v lepších dobách se poslední drinky objednávaly kolem třetí ráno

ani jedna povědomá tvář…před barem i za…ti, se kterejma sem tu vysedával celý dny a noci, teď vysedávaj možná leda tak u televize a ty, které se občas nechaly za pozdních vlahejch večerů vyvést do parku na romantický poležení v trávě, teď do toho samýho parku voděj svý ratolesti

ale všichni, co tady tenhle večer neznam, budou za deset let zrovna takový…jen Pavel S. a já sme zůstali…ovšem tohle místo už nijak zvlášť nevyhledávam, ač sem tu v jistý fázi života trávil třetinu čistýho času a pro zábavu utrácel třetinu čistýho výdělku…dávno je to

– přišels na Vepřeka?…mam pro tebe špatnou zprávu, včera mi to vodřek, ale máme náhradu…zdržíš se i tak?…pokecáme

pokrčim ramenama…mam chuť se na podpatku votočit a jít pryč, ale venku pořád hrozně leje, a tak si najdem místo v koutě a Pavel spustí:

– víš, co člověka nejvíc ničí?

pokrčim ramenama…co tak asi?…vztahy, práce, nedostatek peněz, chlast, život?

mávnu na barmanku s dreadama a vobjednam si druhej čaj