pražská noční tragikomedie o čtyřech dějstvích

 

to sme toho v pátek zase stihli a stačili nachodit

předsevzetí, že tyhle večery budu trávit v poklidu doma, zvolna, ale jistě bere za svý

nechal sem se ukecat K. a J. k návštěvě restaurace Sv. Jakuba a Filipa na Arbesáku a dopadlo to téměř jako před 14 dny

řeči vo životním pojištění, motorkách, parašutismu, ultralightech…jestli je lepší žít sám nebo s někym atd. atp.

ale udělal sem aspoň 2 fotosnímky do sbírky, už se začínam zlepšovat

náhodou sem narazil i na Otu K., ale nebyl čas na delší povídání, měl sraz s jinejma lidma: co Pleva?

je úplně mimo…tak já přídu toho 20. na koncert

ač je to kouzelník, obávam se, že se mu těžko podaří přičarovat byť jen náznak minulýho, to by nesved ani Copperfield

…konec 1. dějství…

 

po standardním přísunu plzní se vydáváme už bez K. do Iluze, kde domluveno setkání s T. a jeho partou, oslava narozenin…vod rána sme plkali po ICQ a slůvkem se nezmínil, všechno se dovídam až v průběhu večera…mam se na něj zlobit?

cestou dáváme špeka…to se pak de líp…jak kdy

je to jak sen…předtim sem J. vyprávěl, co je zač Ota K., jak sme byli před 7 lety v Amfoře na výročním koncertě právě s T. a tehdejší jeho milou Z., kterou L. nemůže vystát…v Iluzi sedí Z., poznávam jí, nevěří mi, že si jí pamatuju…to si piš, že pamatuju, tohle mi ublížit nemůže

ale nálada se rychle vytrácí, P. nějak vandruje do vobsluhy a sled událostí mě tak pohltí, že ani nepomyslim na to, že sem si chtěl společnost vyfotit, abych měl památku…všechno se seběhne moc moc rychle…policie, sanitka…jenom pozoruju…snad to dopadlo dobře

…konec 2. dějství…

 

zapadnem s J. do Sudu, sem tu prvně, ale Hraboš nelže, v labyrintu sklepních prostor se snadno ztrácíme a zkoušíme najít časoprostorový dveře…neúspěšně…zřejmě musí člověk Sud navštívit častějc, teď se tu eště neorientuju…příště

čas se zpomalil do hlemejždího tempa…nic se mi nechce dělat, nikam chodit, ale J. zavelí, že musíme jít dál…Praha čeká

chvíli bloudíme, procházíme snad všechny bary, co tu sou, ale konečně zase stojíme na ulici před Sudem

…konec 3. dějství…

 

asi před rokem a půl sme po nepříliš vydařenym třídnim srazu s J. a P. zakončili noc v podniku se slibnym názvem U Havrana…výjimečně nikoli Never more…tady se dá v klidu posedět, potáhnout z retek, který se neplněj u Filipa Morisů a vypnout mozek

čas vodkapává jako vosk ze svíčky a J. opět startuje, že už by rád domů, tady to končí dneska…motáme se kolem IP a v pizzerii každej po svym vítáme novej den, já kusem salámovky, J. si cpe panděro gyrosem

tak čau, pozdravuj doma a měj se fajn…pak sme toho už stejně moc neprobrali a když, nostalgický vzpomínání vokrádá člověka vo zbytky duševních sil, který potřebuje na přítomnost, ne-li do budoucna

 

 

Už nikdy nebudem tak štastní…

No jo Tak dobře Co má bejt

Co bude z našich starých básní ?

Bude z nich do jitrnic prejt 

 

Co bude se starými dluhy?

Přijdou si pro ně? Oželí je?

Budou z nich popěvky a stuhy

Traumata jedné Ofélie

 

Nebo už budem navždy němí

mít škrkavku nad hrncem škvarků

a rozpíchaní injekcemi

 

budem se těšit z drobných dárků?

…Míč dětství, vyhozený v parku,

ne ten míč dosud nedopadl k zemi… 

 

beru to eště přes Národní a u Tesca doplňuju kalorie tim nejlepšim hamburgrem na světě…tramvaj a hodinová cesta domu, tu mě vysaděj na Jarově, pak se probouzim eště jinde, nemůžu trefit na Lipanskou

v půl šestý sem doma jak na pegasovi

…konec 4. dějství…