řikal Brabenec a Muchomůrky naposled

 

v Deltě měli zamluvenej čtvrteční večer Plastici…jejich kdysi dvorní textař Bondy umřel na velikonoční pondělí…kdyby to bylo jen tak

do Delty přišlo lidí akorát, to se mi líbí, žádný davy náhodnejch a chtivejch, věrní posluchači, velmi důležité, do Delty chodí pouze tato sebranka…a vidíš-li pány Kabeše a Brabence u baru v přípravě na vystoupení, co už?

v předsálí se tlačí dav…hrome, diskotéková mládež, PPU hrajou, zmizte!

ne, snad studentky bohemistiky z USA za dozoru rozjívených profesorů poznávají echt českou kulturu…inu, rokenrol táhne, do toho, vy kozatý intelektuálky…revival zašlejch časů, tu ho máte, dětičky budoucnosti, skvělé, není pochyb…Loupák premisista, ech pesimista, na USA nedá dopustit, vy kreténi!

předkapela p. Brabce, Domácí kapela, u baru dotěrně vyzvídám:

– budete hrát s Plastiky?

– ne ne, mam tu svou kapelu…vedle…Domácí

– milujete stále hory, že?

– tak nějak

– ovšem, vzpomínam na krásný podzim 1997…při vší úctě k p. Emanovi, to bylo, to bylo…no, jak to říct, to bylo! věřte mi

– já vim, hezký to bylo

moc kecam, jako vždycky…ale když já se neumim krátce vyžvejknout k věci, žvanim

indián A. to taky ví a už mam dokonce přiléhavé indiánské jméno, nepamatuju si ho, “ten, co mluví z vrchu hory, na kterou ještě nevylezl” nebo něco podobnýho

v komunistickym baráku je to vo strach, ale máme pro něj uděláno a p. Brabce si s chutí vyslechnu, fotím, židovské příběhy, indiánskou moudrost, studenty z USA, seděj, nedutaj, jak kdysi na povinnym koncertu se školou…pečlivě do notýsku píšou…co asi?

netančej, krávy jordánský…tančete, prosím, tančete, neumírejte nudou, chce se mi volat, nevolam, fotim…vole, viděls to už někdy na Plastikách?

pak to už konečně spustěj rockeři v důchodovym věku…Jednou nohou, nejslavnější plastická melodie, melancholická instrumentálka…pak několik novějších kousků, který vesměs za moc nestojej…překvapení: Nenávist vola k řeznickému psu, báječná věc z Hovězí porážky, která z pódia v minulosti slyšet nebyla, tuž fajné, no ni?

pane K., jen tři slova pro vás mám, jsem absolutní vůle…druhou půli koncertu uvede Brabenec vzpomínkou na Bondyho:

 

– dneska ho spálili a urna s popelem bude uložena na Malvazinkách, budou tam odpočívat společně s Klímou…teď dáme už jenom bondyovky

Mandarin, Toxika, Nikdo, Dvacet…Kába obsluhující theremin v Magickejch nocích, Elegie, To se ti to spí, Muchomůrky

– dneska je hrajem naposled

v pátek třináctýho přišel e-mail od J. z LBC:

vyřiď Ř. (nebo mu to zataj), že by měl krotit svou hudební vášeň. ten prodavač v kiosku, kterýmu tam furt zpíval vaše noční chorály, se pak zasujsájdloval.

 

tak to chodí, poznamenal by Vonnegut, kdyby mohl

kruh se uzavřel, Ř. tomu prodavači zpíval mimojiný Muchomůrky

naposled