diskriminace roztomilého tlouštíka

 

čas předkoncertní sem na Žižkově věnoval přípravě jídel na několik dnů dopředu a pečení tradičního víkendovýho perníku, aby bylo co na zub cestou za hudebním dobrodružstvím

v sobotu mě na Strašnický naložil Andy v půl čtvrtý odpoledne a vyrážíme směr Borovnice

nějak se mi Andy nezdá, tak se ptam:

– dostals vod Ř. esesemku?

– nie, akú?

– abysme vodložili návštěvu nonstopů večer před vystoupením

– hm…kalili sme a domov prišli o tretej ráno, lezie na mňa akási nádcha

– kocovinu máš a hovno rýmu


je poněkud nervózní a sotva vyjedem z Prahy, vypukne mezi nim a Alenkou manželská hádka vo hlasitost puštěný muziky a při přetahovaný u volantu tak tak, že se nevybouráme

další pasažér Jiří Š. suše konstatuje:

– hele, vy dva, já si tenhle víkend neplánoval umřít a nemam ani sepsanou poslední vůli

na předních sedadlech už pro zbytek cesty zavládne smír a s Jiřím si můžeme v klidu vyměňovat recepty oblíbených pokrmů případně hledět z oken a vtipkovat

– vidíte? Ještěd

– kde?

– támhle

– koukejte, zajíci, jak se tam pěkně na stráni vyhřejvaj

– kdeže zajaci, srnky to sú

– už si viděl sedět srnku na prdeli?

– fialová srnka pila asfalt z hrnka

– ale ty už to nepij

 

jelikož nás netlačí čas, stavujeme se eště na večeři v městečku Pecka, nad nímž se nachází stejnojmennej hrad, kde začátkem 17. století panoval Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, mimojiný kolega hudebník, renesanční osobnost, jejíž hlava byla setnuta při velkolepý show na Staromáku v roce 1621

se soumrakem přijíždíme do Borovnice a na uvítanou nám druhá parta, která se přepravovala dodávkou, hlásí, že sou nějaký nesrovnalosti kolem ubytování, původně sme měli mít k dispozici 2 pokoje, možná nebude ani jeden…

Ř. si zkoumavě prohlíží A. a bručí pod fousy:

 

– zrovna jemu sem nepovažoval za nutný zprávu posílat

mam radost, že sem tentokrát výjimečně z obliga a A. se z toho vylíže, než začnem hrát

Teatro Truhla už svoje umění předvedlo, bohužel sme neviděli nic, Gullivera v Liliputu budu muset navštívit jinde a jindy

dáváme si Krakonošovu dvanáctku a Ř. vytahuje flašku podezřelý pálenky, kterou nafasoval vod organizátora Koloděje…místo honoráře…takže sme jeli zase na výlet, ale co už, hlavně že si zahrajem

– Koloději, kdo nám zprasil název na pozvánce?

– asi R., vykrucuje se hrdina, ale v MF DNES vás taky napsali špatně

– jen to nezamlouvej, jak je to s tim spanim?

– Sketa Fotr má přiděleny 2 pokoje, protože jejich tlusťoch K. strašně chrápe a nikdo s nim nechce sdílet místnost, takže si vymohl chambre separé…vy budete mít jeden čtyřlůžkáč, je vás osm čili to krásně vychází po dvou na postel

– ty dobytku, to mám spát s Bolkem pod jednou přikrývkou? nehoráznost!


na pódiu se chystá jakejsi místní hippie se španělou a sděluje svý pravdy publiku, příšerná nuda, takže se dávám do řeči s Honzou Č., dlouholetým kamarádem ještě z dávných časů pravidelnýho fotbálku na Letný, kterej vodí loutky v Teatro Truhla a právě teď si mocně zavdává ze špeka

nějak se to všechno vleče a hrozí, že se na pódium dostanem až po půlnoci, jak bejvá nehezkym zvykem

naštěstí už je na řadě Sketa Fotr: Martinez Růžička v černejch brejlích s dobrem na krku a jeho melody boys…hrnou do nás jeden cover za druhym, vpodstatě to i zní jedno jak druhý, ale Sympathy For The Devil, Heroes a Heaven mě dostanou v jejich provedení vždycky

jede se jenom přes komba a do beden de akorát zpěv, zaplaťpánbu, že už mam silnej aparát, jinak sem se moh jít s předchozim chrastítkem leda klouzat

dívky křepčí, chlapci do sebe statečně klopěj v rychlym tempu Krakonoše a už sme tak nějak rozvláčnělý, chvíle, kdy se dostavuje POCIT, že ani hrát nechceš, jen si užívat, ale víme, že musíme

po produkci Skety musíme eště přetrpět otravnýho hippie, kterej se tentokrát vyzbrojil elektrikou a s pomocí kolegy obsluhujícího didgeridoo nám dává co proto


– má pěkně dlouhý to didge, co?

– Franta Brabec ho má delší

a přichází dlouho očekávaná chvíle, zvuk nastaven, každej na svym místě a jedéééém: Rock’n’Roll, Vagabund, Švestka, Balada, všechno to sfouknem celkem s přehledem, na parketě se vlněj tanečnice i tanečníci, hrajem vlastně takovou dance music…po svym

za sebou slyšim jistý basový tóny A., s bubeníkem Standou se sehráli velmi rychle…po pravý straně kytarová cirkulárka Ř. a skrz všechno se proplejtá psychedelie našeho Manzareka B.

do sól se moc nepouštim: my guitar has been drinking not me
potim se jak dveře vod chlíva, ale příjemné to je, ano, je to fajn

přijel Ondřej S., co kdyby si s náma brnknul nějakýho Younga? ale sme v takovym ajfru, že k tomu nedojde, na závěr Magický noci, a to už je jiná dimenze

jen slezeme z pódia, chlubí se Pipouš, že si při našem bigboši rozšlapal brejle a slibuje, že domluví hraní v liberecký Stamině

večírek se zvolna halí do klasickýho oparu, z nějž se občas vyloupla humorná situace, dodatečně rekonstruovaná díky zábleskům paměti a flashi fotoaparátu

– Sketa Fotr jamující u výčepu, Růžička se plazí jako moucha (to ty černý brejle) po zdi
– Hery Fotr jamující na pódiu s neznámými slečnami, duch Jasný páky ožil v Borovnici
– Koloděj dohazující první dívku malinkou, kterou potká u záchodků
– Loupák tančící s Terezkou na Muchomůrky bílé, který už Řehy umí zahrát

s Bolkem sme šli spát asi v půl šestý ráno, pod jednou dekou sme neskončili, B. je věrnej svý Jitce a navíc neni muj typ, jen se s ním dobře chlastá

dopoledne mě probouzí rána do obličeje, bubeník S. po mně hodil lampičku, odřel mi nos

– příšerně chrápeš, nezamhouřil sem oka

na to, že v kapele bude za 14 dnů tejden, si mladík dovolil dost, musim ho brzo srovnat, nezvedence

v půl jedný P.M. mě tahá Ř. z postele:

– vstávej, musíme vyklidit pokoj, přestaň se válet a raus!

ve výčepu se na moji nebohou a obolavělou hlavu sype jedna stížnost za druhou:

– hovado, jak ty chrápeš, to je neuvěřitelný, nikdo nemoh kvůli tobě spát…navíc si děsně prděl, a to tak, že schválně…prej že hlasitý nesmrděj

– copak za to můžu? podívejte na konkureční fotry, ti mají svého tlusťocha rádi a objednají mu samostatný pokoj…a co vy? sami ste skety, akorát seřvat mě umíte, pěkně ste se vybarvili, jen co je pravda

na odchodu z hospody, kdy zdravím srdečně kolegy z šuplíku country ska, mě doráží Růžička poznámkou:

– celkem dobrý, ale cvičit, pánové, cvičit

asi to myslel v legraci, mně se ale v tu chvíli hroutí svět…hořce trucuju a chmury musím zaplašit v Pecce na obědě, poroučím si pstruha na tatranský způsob a dvě piva k tomu, což mě trochu vrací do zápasu a neumim se zlobit dlouho, za chvíli už mám úsměv ve tváři

loučíme se s částí kapely v dodávce a ve stejný sestavě, jaká přijela do Borovnice, vyrážíme na podkrkonošský výlet po trase Pecka — Zvičina (zde výhled do širého kraje) — Miletín (rodiště K.J.Erbena) — Hořice (nákup oblíbených trubiček a obhlídka Masarykovy věže samostatnosti)

předchozí noc si vybírá daň v pozdním odpoledni a návrat do Prahy je vybarven hořícím západem slunce…melancholický obrazy a smrtelnej pot na zátylku

před půlnocí si posedím chvilku v tom žižkovskym Myšákovi a tejden končí