paragánský cvičení

 

mám rád Pavla Z., mám rád jeho básně, mám rád hudbu DG 307…včera se konalo takový miničtení v knihkupectví Polí pět

namačkáni jeden na druhýho sme byli svědky krátkýho uvedení nový sbírky básní Pavla Z. za houslovýho doprovodu Pavla C.

Bylo by možné to odstranit. Nevidět.
Rozbít to, zničit a postavit něco nového.
Nejdříve však zničit tu ulitu, která svírá, brání ve výhledu
Posaď se a naslouchej…

pak sme si šli sednout do hospody U parašutistů, která se nachází v Resslovce hned vedle kostela sv. Cyrila a Metoděje…ano, tam, co se ukrývali a nakonec zahynuli jedni z mála našich historických hrdinů — ti, co zlikvidovali Heydricha

Mnoho se toho stalo, mnohé se proměnilo,
a posléze mnohé bylo zapomenuto.

my sme likvidovali pouze zrzavou tekutinu a i nějaká kořalka na závěr padla za vlast…venku se pořád nechtělo stmívat a za světla se domů nechodí…stihli sme s panem P. vyřešit blízkovýchodní krizi, Neckářovu (a nejen jeho) spolupráci s StB a než přešel další z přívalovejch deštů, přidala se ke stolní společnosti další studující mediální mrdka — Pawlusha

Máš co říci? Vidíš ty obrazy, tvořící se před tebou?
Těšíš se na něco? Těším se…
Už to není ta neodolatelná síla! Tvoření nového.

zbytek večera byl velmi zamlženej…buhví pokolikátý cestou na záchod zdravim pohledem spokojenýho Magora…později vidim vedle sebe sedět i samotnýho Pavla Z., gestikulací se mu snažim cosi vysvětlit

Slova, co sotva slyšet jsou, se rozplývají…Neslyšitelná…
Depilace těchto slov. Deformace. Depeše.

ráno sem odmítal uvěřit, že je terpve pátek…po celym bytě všude rozsvíceno…půl hodiny sem civěl do zdi a věděl, že chca nechca musim eště do práce

tu sbírku básní sem si včera koupit stihnul…jmenuje se Cesta vlakem z P. do B. a úryvky v dnešním textu jsou právě z ní…aspoň mam o víkendu co číst