Tour de Ralsko

 

Loupák míní a Vinariko mění…sem si zavařil, měl sem za to, že domluva stran výletu s panem K. zněla na jaro a ejhle — přiletěla minulej tejden esesemka, že Tour de Ralsko se koná už 4.11…krajem vzpomínek.

Pátek nedorozumění, mea culpa, pan K. nasrán: je to všechno vo hovně. Půlhodinka mlčení v Ráji. Tak sem si poseděl sám a kolem devátý vyrazil hledat K. s J., kdepak trávěj páteční večer.
Pár piv v Rohozci, po cestě sem nahlídnul do bejvalý pankáčský hospody Pod schodama, je to pryč, nějakej divnej kvelb se z toho stal. Domu sme přišli krátce po půlnoci, K. musí vstávat ráno do práce, takže jenom lehce joint a 2 slivovice, do každý nožky, aby se zejtra dobře šlapalo.

Ráno se probouzíme tak akorát. J. pojede s náma. K. už je komunikativní a v LBC na vlakovym objednává 3x Mimoň. Líp bych situaci těžko vystihnul.

Zabloudili sme v Mimoni hned po výstupu z vlaku. Je to tim místem.

Skanzen…anachronismus…nelogický město…všechno špatně. Nejděsivější je socha ruskýho soldáta. Nezdá se nám, je tam.

Na silnici, kdy už tušíme, že deme blbě, J. vodpaluje prvního špeka: začínáte vzpomínat? Já si dam drogy až večer.

V oboře potkáváme kamaráda bažanta, asi 1/2 km nám dělá průvodce. Je docela vtipnej.
Červená tráva, houby…to ti nikdo neuvěří, budou se ti smát, dva zhulenci a ten třetí jim to vodkejval.
J. všechno sbírá, aby jí to někdo uvěřil. Bažanta ne, ten se vrátil do klece nejspíš.

Potkáváme i stádo jelenů, nechaj nás bejt. Motáme se oborou, do Hamru na jezeře přicházíme, když už padá soumrak. Po jednadvaceti letech sem opět zde. Nohy mě bolej, podcenil sem tu dálku a přecenil svý síly. Falešný hrdinství není na místě. Ale konec dobrý, jede eště autobus. Je čas na MaryJane.

V LBC dežaneví, 24 hodin poté zase v Ráji. Dorazil P., H. i K. Přesouváme se do Staminy. Hrajou Fousy Moudžo Rajsin a nějaká místní kapela. Spousta známejch tváří. Pivo fernet, pivo fernet…

Usnul sem na benzínce…před sebou fernet.

Ráno vstávám na bus do Prahy v 8 ráno, J. a K. akorát přicházejí s nonstopu a dou si lehnout.

Byla to spíš Torture de Ralsko.

V něděli hrála Bohemka doma v dolíčku…výhra potěšila, eště že tu Bohemku mam, co bych si jinak počal?
Po zápase sedíme ve Včelíně, jako obvykle, pískam si: Boooheeemians nanána nanána nááá…
Když řešíme, jak poznaj příští tejden na Viktorce, kdo je bohemák, J. mi dělá radost, že prej mi ta zelená kouká z vočí. Ach, to je dojemné.

Později večer s J. na kulečníku někde ve Vinohradech, nevim přesně kde. Hrajem proti partě Poláků, dvě hry pro nás, jedna pro ně. Už sem úplně bez peněz…nechávam se pohostit…to umim.

Pak držim J. za ruku, protože mam zase ten pocit, že padam…padam…řítim se dolů. K. mě uměl dycky spražit, když sem se pustil do popisů svejch duševních pohnutí: na pocity se vyser.

One minute one, one minute two.
One minute up and one minute down.
What goes on here in your mind?
I think that I am falling down.

Hledim J. upřeně do vočí, skoro bych se v nich ztratil.

Zkusíme to spolu?

Ne, fyzicky mě nepřitahuješ, ale jinak seš fajn a mám tě ráda.

Tak mi dej pusu a pudem už domu.

Pusu mi dala a ne jednu. To je nezávazný…neškodný a nic to nestojí.

Nedaleko je to k B., psal mi v osm večer: Dobry vecer pane Policek. Nemate cestu kolem jiriho z prdelebrat? Sedim na Analce se tremi babami,ze byste se stavil na lahvace ci thé? BABACEK

Ale je zas po půlnoci, snad budou vzhůru. Sou. Jedna baba ubyla, dvě zůstaly, poslední naděje týdne.

Ahoj Boleku!

Paní domácí a V., v mobilu hledam asi 1/4 roku starou esesemku, kde píše, že se do mě zamilovala. Teď se mi směje. Z toho vážně nejsem moudrej, ale šlo o přechodnou věc. Tedy to zamilování.
Před spanim eště jednu pusu, kamarádskou, na rozloučenou…jiný už neznam. A tu třetí babu, básnířku R. s velkejma kozama, jednou stejně dostanu.

aspoň že mam jistou tu Bohemku

J. z LBC mě dnes utěšila, když sem si postěžoval…se nediv, že tě dívky odmítají, když z tebe určitě eště táhla Stamina…