po měsíci působení v novym zaměstnání uzrál čas k dílčímu hodnocení

 

dá se říct, že mam v životě kliku na zaměstnavatele, i současnym (bacha, USA!) se nechávam vykořisťovat vcelku rád a ochotně

taky proč ne: pracovní podmínky v tiskárně vyhovující, jsou tu na mě hodní, a vůbec se všichni máme navzájem dobře

během zkušební doby jsem byl proškolen a zařazen na poměrně zodpovědnou funkci “pomocný dělník – senior”…léta študií a následné praxe se začínaj zúročovat

nadto v okolí požívám značné úcty, kdekdo mi vyká, poněvadž bych většině moh dělat fotra, což bych teda nechtěl…léta se zkrátka vůbec vyplatěj

oporu cítím i v nejbližších spolupracovnících…kolega junior M., 35 let, snivý romantik z jesenických hor, mi prozradil, že spíše než kariérní má ambice literární, čili místo zaobírání se jakoukoli činností prakticky raději o ní napíše úvahu či břitký aforismus…též ho zdobí velejemný humor, jeho slečna se jmenuje Holubová, ale jí prý spíše jako vrabec…ach

další kolega, skoro jakoby můj nadřízený, avšak příliš pohodlný na vydávání jakýchkoli příkazů, je východňárský punker zo Spiše I., 29 let, vysloužilý alkoholik…na rozdíl od M. slečnu nemá, zato ho zdobí zničená játra a časté záchvaty dny, pročež své nedávné hobby zcela opustil…slovy opravdu neplýtvá, většinu pracovní doby se jeho verbální projev omezuje na jakousi mantru: – ajajaj, do piče, nevládzem

jak jistě tušíte, v nemilosrdném konkurenčním boji o zákazníka by naše továrna stěží obstála nebýt dělných, skromných, na první pohled nenápadných mravenečků, kteří pilně, svědomitě a bez reptání plní svěřené úkoly a pomáhají svým chlebodárcům udržet na trhu vydobytý status

a též bývají po zásluze odměněni

svět není tak nespravedlivý, jak by se na první pohled zdálo

jen jediná otázka mě trápí…co já s tolika penězma teď vlastně budu dělat?

bonus