Dneska se krásně míjíme s Erbenem. Telefonicky. Zavolá. Já se to dovim až za půl hodiny. Pak mu volám, už to má vypnutý. Zasraný mobily.

Ve čtvrtek sme hráli s Hery Fotrem na Půl cesty. Vlezu do kavárny a už slyšim povědomej hlas „Poláčku!“. Ota Ševčík! Takový překvapení. Sem rád, hrozně rád, že ho zas vidim. Přišli i karlínský mafiáni, H., N. a pár dalších známejch ksichtů. Ota měl příspěvek v pauze. Vybralo se zase dost prachů. Moh bych bejt spokojenej. Nejsem. Filip, jako záskok, zabubnoval výborně.

Po koncertě mě zavez Andy na Žižkov. Zatáhnul sem I. eště do Vystřelenýho voka. Ani nemá cenu psát, co se dělo. Nic. Dopil sem se. Nebrečim, neumim to.

Včera sem byl na oslavě čtyřicátin J.Zelenkový, manželky kytaristy Zelího ze Slumu. V Suterrainu. Pipin s ženou, krásná Radka, která nechtěla doprovodit domů. Sem zoufalec. Aspoň sem si zahrál, zajamoval. Dneska zase deprese. Nebaví mě to.