diamonds in the mine

 

málem všechno pokazim už v pátek večer…v 19:45 telefon; A. volá a já sem na něj vošklivej…přitom de vo takovou prkotinu…změna místa srazu – počká na mě v Kralupech

a pak se uklidnim a před půlnocí už ležim pod duchnou

sobota plyne…v programu sme psaný až poslední, neni kam spěchat…v půl čtvrtý vodpoledne sraz s ex-sousedem R. a jeho psem R. na Masaryčce…R. mě instruuje, ať koupim lístek i pro psíka, že přídou rovnou k vlaku…15:37 se dveře City Elephant zavíraj a já vyrážim sám…15:38 telefon; R. sípe, že přejeli metrem jednu stanici a vlak už nestihli…máme počkat s A. na další spoj, ten jede za hodinu

– musíme sa ponáhľať, rozhoduje řidič A., i když je mi jasný, že času habaděj…jenže já mam ze včerejška osminku másla na hlavě a jenom si vezu prdel, takže nepřepínam a neřešim

stylem plyn – brzda – plyn se trhaně řítíme krajinou vzpomínek…A. zvolní až u Hamru na jezeře

před dvěma lety sme s Kolodějem a Jíťou podnikli Tour de Ralsko…slavnej výlet z Mimoně s doprovodem bažanta…do Hamru sme přišli už za tmy, byla zima, a tak sme usedli do nálevny a zahřívali se grogem

teď je krásně, podvečerní paprsky babího léta se zrcadlej v hladině jezera, který bylo v roce 1985 vypuštěný…byli sme tu tehdy na fotbalovym soustředění s Motorletem…projdeme se s Andym po břehu a já mu všecko vyprávim…tady bejvávala vždycky pouť a tady a tady a tady…motorleťáckej tábor poznam i po těch třiadvaceti letech…srub a chatičky stojej na svym místě

pokračujem do Kryštofova údolí a zase to naskakuje…nebyli sme tu pět roků, ale vše je, jak má bejt…začíná se vochlazovat…deme do hospody U Kryštofa…narváno, jako v úle to tam hučí…ahoj, čau, jak se máte?…jéé, tebe už sem neviděl ani nepamatuju

eště tu neni ani aparát, Pipouš se někde zasek s autem…mlčky kouknu na A., že sme fakt nemuseli pospíchat a mohli počkat na R. a R….pokrčí ramenama a de ubalit komickou cigaretu

R. a R. nakonec dorazej alternativní cestou taky a už to necháme bejt…čeká nás dlouhej večer a eště delší noc

opět se na jeden den sešlo takovejch věcí: v Praze hraje Cohen, v Čáslavi Bohemka…ale HF má tentokrát přednost, letos teprve podruhý…Cohena sice asi už nikdy neuvidim, ale Bohemka to beze mě párkrát přežije…brácha mi píše, že emotivní závěr v Čáslavi přines výsledek 1:1

v půl devátý začíná produkci mladá kapela Rakila…repertoár vod Red Hot Chili Peppers, Nirvany a dalších…pro ně už sou devadesátky dávná historie

v devět se dem podívat na místní orloj – fakticky, jeden ze tří orlojů v republice!…je udělanej z bejvalý trafačky…kam se sere pražskej…prostá lidová tvořivost, ale kouzelný

Bolek, náš nejlepší klávesák, odhaduje: – eště se tak čtyřikrát pudem podívat na orloj, a pak už možná začnem hrát

má pravdu, ten chlapec…pořadí kapel je striktně dodržovaný a my sme pořád poslední…prej sme tu za umělce, a ty musej předvést skvělej výkon i za kuropění, prej

ale HF se snaží udržet ve formě…bubeník Standa si de lehnout, protože celou předchozí noc prokalil…Andy a Bolek si potáhnou z komických, Stromaře vidim chvílema s hořkym pitím v ruce a sám si ordinuju vynikající guláš a moře piv

v salónku střídá Vepřek kapelu Zrní…neposloucham je, ne z nezájmu, ale na ně se člověk musí soustředit, což zrovna teď moc nejde…dávam řeč hned s tím hned s tou, aspoň všecky pozdravit je třeba…I. se synem Matoušem, už je mu 22, velkej kluk…a my sme akorát vo osum let zestárli

Pipouš z Tudora mi sděluje, že je zase vypek basák a jestli bych vodehrál i jejich set…kývnu, že jo

sobota se zlomí do neděle a někdy v první hodině se dostáváme ke slovu my…vám ukážem, zač je toho v Praze bigbít!

už při úvodních tónech je mi jasný, že tohle bude velký…nadrženost Herymu svědčí…čim míň koncertů, tím lepší výkony…pálíme do lidí jednu za druhou, rambajs náramnej

potom uděláme pauzu a nachystá se Tudor & Hliňák…jen přehodim basu za kytaru, ukročim zpět a podpořim kamarády

dokončíme, přehodim kytaru za basu a pokračuju s Fotrem…graduje to…lidi křepčej, my eště knoflíkem přidáme volume a deme do finále…nerudnej hospodskej máchá rukama, že poslední…tos uhád, teď v nejlepšim, jo?…a protože sme neviděli Cohena, spustíme Diamonds In The Mine…v půl čtvrtý je vopravdu konec…cejtim, že bysme mohli hrát eště tak dvě hodiny…dobrýho pomálu

sbalíme aparát…odjezd na chalupu k Rendovi, kde máme zajištěnej nocleh…sedíme u vohníčku…Ondřej S. naladí španělku a brnká táboráčky

jelikož sem byl dneska jeden z pěti nejlepších hudebníků v kapele, dávam si za vodměnu pár fernetů…když začne proudit tělem, je mi nádherně a vim, že mam vlastně vohromnou kliku, když můžu u tohodle bejt…a chci to sdělit všem, někdo mi zvedá telefon i v šest ráno…a nezlobí se

a nevaděj mi ani vobvyklý ranní stížnosti ostatních, jak strašně sem zase chrápal

a nevadí mi ani to, že nedorazil kamarád z války, kterýho sem neviděl 14 let…příště

a že je tak krásná a požehnaná neděle, obědvam psychedelickej likér Alva…čas se protahuje do nekonečna a smršťuje do věčný vteřiny…deme na bramboračku…vnímam akorát tlukot srdce, bije klidně, spokojeně

Bolek vyčerpánim usíná, pak je naložen do auta a při vodjezdu jak rocková megastar blahosklonně kyne svejm vobdivovatelům

v zahradě u Rendy party končí a je čas loučení…R. dionýsovsky rozvalen v altánku s vyvinutými děvčaty po boku a s lahví vína v ruce…eště si dám jeden psychedelický kalíšek a Pavián nás s R. a jeho psem R. veze domů

po pětihodinový cestě sme asi za 10 minut v Praze…psychedelik kreslí po vobloze nevídanou paletou barev…Pavián zastavuje na Olšanský a čumíme do západu slunka…vzduch jemně pulsuje

tramvaj cinkne a léto definitivně skončilo