vypečený večírek to byl, krvavý šrám na noze připomíná cestu domů, hlásí v sedum ráno rádio…sem celej popletenej, ne rádio, esesemka vod pana N….a pak sem si vzpomněl, jak to vlastně bylo…možná

 

když se včera konečně rozptýlily žlutoasijský toxický mraky nad stověžatou, opustil sem pracoviště a s vodbočkou přes Šiškov zamířil do Salát baru Konírna, kde mam spicha se smíchovskejma

jindy tak dobrej Bernard nám moc nejede: dvanda dochází, jedenáctka vůbec neni a desina, jak pravil pan N., je dobrá leda tak k vylití na hlavu při vodchodu…ano, jedna z oblíbenejch kratochvílí


– jak ste se měli, mé milé děti?

– než sme vyráželi z bytu, tak sem se chtěl mít, Ofčí bavička ovšem zrovna moc ne

– ale prosim tě!

– jak ste se měli posledních 14 dnů?…že šoustáte na vodchodu mezi dveřma je mi putna

– celkem to ušlo, vlastně sme jenom šukali a koukali na filmy

a doporučej pár hororů na spaní

po devátý se přesunem z Konírny do Blues sklepa, což je asi minutu za rohem a krátce na to už nás Bubák halí do podzimní veselý deprese…každé ráno vstávám dřív než se probouzím

v tomhle kamennym sklepení je skvělej zvuk…všechno krásně slyšet a k tomu na čepu Granát…jeden handgranát a jezte kroupy

emoce…hodně emocí…zbytečná věta a pan N. má na krajíčku…sem nechtěl…stalo se

a pak už je zase dobře…s Ondřejem S., panem šátkem, kecáme vo filmech, sem mocnej kritik, skoro nic se mi nelíbí, jako obvykle

SEB udělá pauzu a jako host vystoupí Jana Šeflíčková, taková Lenka Filipová pro intouše, takže nic pro mě…na kytaru hraje pěkně, zpívá zajímavě, ale chybí tomu něco…to něco, co by z ní činilo výjimečnou

hned zavedeme debatu na téma ženy v hudbě…máme tady Joplinku jako měřítko…a rázem sou všechny vostatní maximálně lepší průměr

když vezmeme jen naši scénu: dřív Kubišová, Přenosilová, Špinarová – skvělý hlasy, ale repertoár stál za bačkoru…Basiková, Dusilová – to samý…Dusilka měla ohromnej drajv v éře Sluníčka…stoupnul sem si pod pódium a mohl na ní oči nechat, jak ta se uměla hejbat a drsně tvářit…a dnes?…Báru sme viděli s Precedensem před pár lety v Nejdku…rockerka, co si nechá vod zábavovejch bouchačů nosit na tácku fernety a zručnejma grifama je do sebe klopit…ovšem jen příležitostně, než zase bude potřeba naplnit domácí kasičku…to se daří zejména v ubohejch kolovrátkovejch muzikálech

i když: nedávno byla v Obratníku k vidění a slyšení báječná zpívající kytaristka Karolínka z Brna, opravdová superstar…až na to, že hraje tak pro 20 lidí…ale jak hraje a předevšim jak zpívá!!!

takže dlouhovlasý Janě zdvořile zatleskáme a poručíme tekutou munici

u baru si mě pan Lubomír splete s výčepákem Šášou z hospy Nad Viktorkou, ale když mu připomenu, že sem přeci kmotříček, přizná svůj omyl a já na oplátku nepoznávam křtícího spolupachatele – faráře Otu, je vousem zarostlý a moje smysly už taky pár hodin vnímaj realitu lehce pozměněnou…zavzpomínáme na veselej mejdan v Lucerna Music Baru a hodíme tam další handgranát

k nástrojům se vrátěj tři strašidelní Petři a pokračuje depresivně alkoholický smutnění vo lásce a eště větší beznaději…pan Olejník s novou fazónou na hlavě: vzal to zgruntu žiletkou dohola, vypadá jak čerstvě propuštěnej krimoš…korytem dnů život nám odnáší oblázky nikdy nevyřčených přání, do sítě snů zkusme je zachytit dřív než nám zůstane jenom pár tónů na hraní, snad je to málo, možná nic

kapelu chvílema doplňuje Swetja, pan muzikant, kterej dovede zahrát snad úplně na všecko…fujaru, svojskou havajku a při závěrečnejch Kočkách i na pilu

ale neni to úplnej závěr…přichází pan dramaturg a spolumajitel David, vášnivej bohemák, a tak předvedem menší choreo zelená-bílá pro nechápavý fanoušky blues a Bubák & spol. vystřihnou eště pár kousků přes půlnoc

to se ti jenom zdá, že sme jen toulavý kočky

k vrcholnýmu okamžiku dojde na Betlémáku…proti nám se zjeví BMW a pan N. mu rozhodně nemíní uhnout, naopak sám se vydává na túru po kapotě, přes střechu a vše zakončí skokem z kufru do ukázkovýho telemarku…pak kvapně mizí v uličkách Starýho Města

obecenstvo, tzn. pan šátek, bavička a já, bouřlivě aplauduje úctyhodnýmu sportovnímu výkonu, jen majitel vůzku nemá pro obdobný radovánky pochopení…vyleze z bavoráčka a nechápavě civí na 3 vytlemence, který si běžej pro podpis za hrdinou noci…jestli neusnul, civí tam doteď

a pak už nám jedou tramvaje a každej si vybere svůj směr

vůbec sem si nevšim, že by pan N. při doskoku krvácel…buhví, co cestou domů eště dělali…ve světě, kde si mechanický ptáčci a jiný hajzlíci lítaj, kam se jim zlíbí, případně nelítaj vůbec, je možný úplně všechno…než je stačíš vyfotit, zmizej třeba do Šiškova, Suchdola nebo na Smíchov…anebo zmizej úplně…jako sny nebo ta nevyřčená přání