co, už vlastně nevíme

 

vypečenej tejden

vod minulý soboty sem svůj vyměřenej čas spravedlivě dělil mezi návštěvy různejch zábavních míst s občasným vodskokem na pracoviště

tudíž málo zbylo na spánek a už vůbec nic na blogování

a stejně si mnohý časový úseky ani nepamatuju…rozhodně nejhorší byly ty, kdy sem poctivě střízlivěl a nikde nablízku žádného doušku

shrňme si to všechno, pro pořádek

sobota: 20. narozeniny kapely Původní Bureš, spojené s bujarou oslavou
neděle: poměrně vydařený coitus a následný slavení
pondělí: oslava pondělka
úterý: U Holanů s pány T., K. a V., prostá oslava života
středa: méně vydařený coitus, později toho večera buhvíkolikátá z oslav teď už konečně Mgr. K., policisty
čtvrtek: léčba nastřádaných kocovin
pátek: konečně opět částečně člověkem, ale ve vzduchu visí návštěva koncertu, téměř jistě s velmi pravděpodobnym efektem dalších promilí v krevním řečišti

někteří z nás již nejsou nejmladší a trvá jim delší dobu dostat se znova do zápasu…finanční, časová, fyzická a předevšim psychická náročnost těch našich prokletejch koníčků odčerpává síly a už to častokrát neni vlastně ani moc zábavný a radostný

to mně teda poraďte, co s tim?

anebo radši ne