povedení přátelé & pracovní porada

 

jak pondělek spěl ku konci pracovní doby, pomalu sem se uklidňoval a v půl pátý už sem šéfovi hlásil, že moje úterní účast na pracovisku je ohrožena

– vždyť sis dal závazek, že budeš po pernym weekendu odpočívat

– znáš to, řeči se vedou a pivo teče, a navíc sem ve svém příbytku zcela náhodou našel zapadlý pětikilo, do toho všeho ještě přijel kamarád z Litvy, má žízeň, zamotam to pěkně dohromady a šéf smutně pokyvuje hlavou mizí ze scény

pan N., na něhož sem se tak lišácky vymluvil, abych mohl zvečera opět lumpačit, přivez z Litvy vodku Sobieski, kterou já tuze rád

lumpačili sme v Ufu eště s Ovčí bavičkou (za svobodna Ovčí babička, co žije s N., změnila jméno)…taková osvědčená chlastací trojice…lumpačili sme až do ježků, shledání po více než měsíci je nutno náležitě oslavit…Michale, dej nám eště jedno pivo a jednoho panáka, a eště jedno a jednoho a eště…dobře přes půlnoc sme se pozdrželi v lokále

večírek se vydařil, to nemohu říct…s pamětí je to sice dnes horší, ale na druhou stranu sem šéfa upřímně vyděsil svou přítomností v procesu…v Bille měli akorát paříž za Kč 9.90, vzal sem 15 deka, bylo to zase drobet větší, i nechte tak

– vidíš, jakýho máš zvocelenýho zaměstnance?…a mimochodem – potřeboval bych menší záložku, ceny nápojů poslední dobou prudce vzrostly

– v cenách to nebude, ne ne, ale za odměnu, žes vůbec dorazil, tumáš

a klade na stůl dvě bankovky s Palackým

nezůstávám pozadu a lovím z žebradla stále ještě nenačnutou vodku Sobieski a nalévám po kalíšku, třeba proto, že je zrovna prvního července

tento úhybný manévr mi poslouží k zahnání kocoviny a teď už je to vo čtvrt promile lepší

– a dneska du opravdu vodpočívat domů

– sám tomu nevěříš, stačí jeden telefonát, jedna esesemka tvých povedených přátel a jakejs byl

takže mi dneska nevolejte ani nepište, jo?…nikam nejdu