Tom Waits, ten, co zpívá on the other side of the world

 

krátce před devátou se přiklátí bezmála šedesátiletej vandrák s typickym kloboučkem mírně do týla a na zaprášenym kruhovym praktikáblu začne vydupávat Lucindu

tak teda Waits…v rámci turné Glitter And Doom zavítal do Prahy a poctil ji dvouma koncertama

já sehnal lístek na ten úterní a byl zvědav, co nejslavnější vágus předvede…prostředí bolševickýho Pakulu je stejně bizarní jako historky a postavičky textů tohodle svéráznýho vypravěče, takže se pohodlně usadíme do sedaček pro delegáty sjezdu (sám sem si jednu zkusil osobně, velmi komfortní…až moc, zachrochtá posměšně Tomáš mezi písničkama) a na dvě hodiny se necháme vtáhnout do labyrintu světa a ráje srdce dle Waitse

hudební menu, co nám ansámbl servíruje, je velice pestrý a výživný…co všechno se dá slyšet?

dřevní blues…ruský lidovky…něco z Kurta Weilla…najazzlý fráze…archetypální rytmy a postupy…celej fígl spočívá v aranžích

když kapela spustí Hoist That Rag…vyloupne se z toho dosti psychedelická rumba…přestože zní chvílema jako nejpokleslejší šraml, je v tý hudbě je prostě všecko

inspirací sou Waitsovi i příběhy tohodle typu: "Když sem byl malej kluk, měl sem učitelku hudby. Učila na klavír v garáži. Vždycky, když sem šel po škole kolem tý garáže, vždycky sem ji slyšel, jak projíždí stupnice nebo hraje Rachmaninova. Jedno odpoledne sem se taky motal okolo a slyšel brnkání na klavír. Znělo to divně. Jako kdyby po klavíru chodila kočka nebo si hrály děti. Jenže vona neměla ani kočku, ani děti. Vlezl sem dovnitř a vona visela nad klavírem oběšená na struně. A jak se její nohy houpaly ve vzduchu, zlehka se dotýkaly kláves a piáno hrálo… To mi bylo devět. Jo, byla to jedna z nejlepších skladeb, který kdy zahrála. A byla to moje nejlepší hodina hudby."

ale že to funguje vobousměrně, dokazuje např. Bruce Springsteen s Jersey Girl a vliv je patrnej i v dalších jeho skladbách…filmová hvězdička Scarlett Johansson dokonce z Waitsovek poskládala celý album…vo coververzích v našich zeměpisnejch šířkách nemluvě (za všechny Kalandra nebo Noha)

jak skvěle fungovala tahle umouněná muzika ve filmu Jima Jarmusche Noc na zemi, podobně vhodná je i jako soundtrack k Bukowskiho povídkám…stejná krevní skupina

Chocolate Jesus vodchraptěná přes amplión, parodie na komercionalizaci náboženství…Well i’ts got to be a chocolate Jesus, good enough for me

při Eyeball Kid (v níž je mimojiný odkaz na datum Waitsova narození) se ukáže skvělá sehranost muzikantů, kdy Tom předvádí podivnou pantomimu a kapela ve stoptimech reaguje přesně podle jeho pohybů…parádní pasáž…a to si eště v rámci divadýlka nasadí na hlavu glitter klóbrc a háže do sálu třpytky

divadýlko…zvláštní klaunství…Waits se celou dobu kroutí jak had…boxuje do vzduchu kolem sebe nervníma direktama, snad aby zahnal všechny ty pošahaný bytosti a figurky, který jako šaman tahá na svět ve svejch baladách…při Make It Rain se nechá zasypat blejskavejma flitrama (déšť, pro nedovtipné)

občas popadne kytaru, pak si přesedne ke klavíru a harmoniu a baví sál svejma průpovídkama…co je na nich pravdy, ví asi akorát von sám…snad

kapela hraje jako tým, i když občas vyjede nějaký to sólíčko…v jedný skladbě se pochlapí saxofonista, kterej několik závěrečnejch taktů duje do dvou nástrojů současně…efektní i efektivní

scéna je pojata sice velmi střídmě, ale za to pěkně nasvícená…každá skladba má jinou barvičku…takže na pokoukání taky hezký

set přídavků čítá tři kousky…na závěr nám Waits sdělí, že to jinak nebude, ale že tu je s náma: Hold on, hold on, You really got to hold on, Take my hand, I’m standing right here, And just hold on

dlouhá děkovačka a odchod do noci…chvíli posedíme, poklábosíme, a pak už vopravdu spát: You’re innocent when you dream

dobrý to bylo