ŘEV BOŘIVOJKY
- 16 ledna, 2008
- Posted in Nezařazené
- Write comment
žižkovské nokturno
letošní premiérovou návštěvu koncertu strašidelně-elektrického bandu nebylo radno již oddalovat, tudíž se včera brzo vyjasnilo, že do postele se zcela jistě brzo nedostanu…zvlášť, když se večerní a posléze noční život odehrává v kulisách Bořivojovy ulice
ve sklepení hospůdky nad Viktorkou jsem kapelou přivítán co první host, snad ne současně i poslední…nakonec se nás sejde asi tak dvacet
tentokrát kompletní trojice Petrů rozpoutá obvyklou energickou smršť…zpívám s sebou…je to opět výborné, stále se opakuju, ale u týhle party sem nezažil špatný vystoupení
v deset ptáci dolétají, hudebníci se ukloní a na řadu přicházejí i jiné aktivity
zaujímám svoji nejmilejší a strategickou pozici na barový stoličce a vedle usedá nedávno do Žižkova přibylý kolega R. se svým psem Robinem
celej koncert sem šilhal do míst, kde postávalo rozkošný stvoření ženskýho pohlaví…šilhal tam kdekdo, ale vypadalo to, že je tu s pánským doprovodem, a neodvážil se nikdo ničehož
ani nevim jak, ale náhle se tato křehká dívenka objeví mezi námi a celkem ochotně se dá se starejma unavenejma pardálama do řeči
tipoval bych jí sotva osmnáct, mlaďounká blondýna s krásnejma vočima a plným živůtkem
už chápu Bondyho, kterej shrnul veškerou životní filozofii do dvou slov: mladý holky
sem očarován a R. je na tom určitě podobně…slečna dělí spravedlivě svou pozornost mezi nás oba…co s tím?…že bychom zkusili švédskou trojku?…tu sem si vždycky ale představoval ve složení já + 2 ženy…skoro vždycky to pak skončí v kombinaci René, já a Rudolf
skoro zapomínám bejt opilej alkoholem…na vině je tahle zdravotní sestřička, což sme se mezitím dozvěděli…ty mívají v oblibě zvláštní sexuální rituály, před lety sem se seznámil s takovou jednou v Matrixu…když došlo na věc, vyžadovala pissing…odmítl jsem s poukazem na to, že malou potřebu jsem již vykonal, ale že kdyby nebyla proti, zrovna se mi chce na velkou…to se nelíbilo zase jí…jak mam potom najít tu pravou, viďte?
eště, že tu není pan N., široko daleko proslulej kanec, ten by nám jí odlákal a přefik dřív než bys řek: jen aby nám jí ten kanec neodlákal a nepřefik
pana N. proto budem muset držet mimo dosah i napříště…to je skutečný konkurent
v můj prospěch u zdravotní sestřičky hovoří skutečnost, že sme se oba narodili v Motole…ona sice asi o dvacet roků pozdějc než já, ale duch místa atakdále…R. sbírá kladný body za svýho psa, na tenhle prastarej trik bohužel eště některý dívenky letěj
slečna, z který nakonec R. negentlemansky vytáhnul věk, 22, už musí domů, bydlí v Černošicích a chce stihnout poslední vlak před půlnocí…sbohem krásko, třeba se eště uvidíme…odvádí si ji ten pánský doprovod, dle jejích slov už bejvalej, zůstali však kamarády…podíváme se po sobě s R. a objednáváme další rundu
když je všechno dole ve sklepě vypito, nastává přesun do horní části hospůdky, kde eště něco v sudu zůstalo, to je třeba taky zlikvidovat…a pomůže nám s tim i pan Bubák
pozdí se, pozdí, čárek přibývá…s Igorem, majitelem týhle nálevny, eště stačím domluvit na březen koncert HF, a pak už za náma zatahuje roletu
normální lidi by šli jistě domů…ovšemže jsme normální, ale jsme taky v Žižkově, Bořivojova ulice…na výběr tu máme z desítek podniků…volíme s R. Herba Café, kde barmanku dělá dvojnice Marge ze Simpsons…tahle nemá sice modrý vlasy, ale za to má piercing kam se podíváš
dávám si točenou kofolu a nějakýho kapitána, tušim, že se menuje Morgan
najednou mi za zádama někdo zařve: křičíme z plných plic, Bohemka z Vršovic!
to už mam asi halucinace, leknu se a třepu hlavou, abych je zaplašil…Bohemka je a bude a my sme s ní všude
i v Bořivojce…tohodle typa znám zpod hodin (takové místo ve vršovickém dolíčku, Mekce všech postiženců), sice ne jménem, jen tak vod vidění, přidám se a řveme dvojhlas
piercingová Marge nám z pultu zabaví panáky a praví:
– jestli nepřestanete hulákat, nebude chlast…dneska sem tu benga už jednou měla, vo další problémy nestojim
ztišíme se a sotva slyšitelně pějeme: jakživ sem neviděl tak špinavou prdel, kterou mi má milá včera ukázala, hovna a kaštany se jí tam houpaly, bohemka gól!
– a žádný sprosťárny, jasný? nebude chlast
– ale no tak, Margie, s váma je houby zábava, odvažte se trochu
– vyháníte mi zákazníky, vidíte, tamhle už chtěj platit, rušíte je
de je zkásnout a já neodolám a štípnu jí do zadnice…oblíbená Loupákova zábava
– tak teď už toho mám vážně dost, zaplaťte a ven!…kde si myslíte, že ste? jak se to chováte?
Marge je vopravdu rozčílená, dalšího panáka nejspíš nedostanu, musím zaplatit a odejít…však je taky hromada hodin…lidi už vstávaj do práce, to abych si šel lehnout
– dobrou noc a nezlobte se, já to už víckrát neudělam
– to máte teda recht, tady ste skončil, sem už nechoďte!
na ulici se rozpláču…nechtějí mě tam…jsem špatný člověk a eště navíc opilý
a víte, že už si ani nepamatuju, jak se menovala ta sestřička zdravotní?
He, zajímavé, něco mi to připomíná.. Ovšem s tím rozdílem, že já bych hulákal „dresy bílé jsou jak padlý sníh, hraje v nich náš zlatý Baník…“
strýc loupákNemám co bych dodala – loupákova klasika!!!