John Mayall & The Bluesbreakers

 

v Retro Music Hall se včera hrála hudba

starej pardál John Mayall (letos mu bude 75 let!) už poněkolikátý přivez do Prahy svý Bluesbreakers, u nichž získali výuční list takoví mistři oboru jako Eric Clapton nebo Mick Taylor, a v půl devátý večer se začlo bluesovat

přiznám se, že sem na nich byl prvně, takže nemam srovnání s předchozíma vystoupeníma, ale to pondělní bylo excelentní

v sále je nabito, vedro tak pekelný, že se až potěj zdi a do toho rozjížděj svoje umění Bluesbreakers, první dvě skladby eště bez starýho pána, jen v triu (rytmika + kytara)

zaujme mě hned tlouštík s kytarou…Buddy Whittington…šikovnej chlapík z Texasu s přesnym bluesovym frázovánim…tóny z nástroje loví s takovou samozřejmostí, že mam chuť tu svou rozštípat na třísky a v životě už se jí nedotknout

a pak je už ohlášena hlavní hvězda: do you want the Bossman!?…aplaus a na pódium křepkym krokem přihopsá důchodce Mayall…bílá hlava, brejličky, pár fousků na bradě a bez vohledu na věk zahajuje svižný představení

sem tam (asi na 3 písně) veme do ruky kejtru, ale dá jen pár střídmejch vyhrávek, plnotučný sóla nechává plnotučnýmu kolegovi Buddymu

hlas má John Mayall pořád pevnej, do toho eště utáhne i foukačku a celou dobu stojí (nesedí!) za piánem

mě už za chvíli bolej nohy, tak se couram dokola, ale je vážně tak narváno, že vzhledem ke svý proslulý koncertní vejšce zahlídnu pány muzikanty jen na pár okamžiků…neva, sou tu všude obrazovky, který detailně přibližujou mně i dalším odbdobně tělesně postiženým dění na pódiu

zvuk kvalitní všude, kapela šlape jak hodinky…dobře investovaný peníze

po cca hoďce a půl je konec…mladistvej stařec eště přidá sám s piánem jeden kousek, srdečně si potřese s lidma v první brázdě a trousíme se ven

unaven, ale spokojen odjíždim domu a těšim se za tejden na Waitse