echtovní muzika pro pamětníky

 

kdepak Echt!…to je už léty prověřená kvalita…a já ty chlapce tak dlouho zanedbával, i když sme si kolikrát slibovali, že příští měsíc snad už

ale všichni dobře víme, že podobný dohady sou k hovnu, a tak sem se včera konečně vypravil do Vagonu a nic mě nemohlo zastavit

během letních měsíců zejou pražský kluby prázdnotou, což taky neni k zahození: kratší nebo vůbec žádný fronty na pivo, volnej pohyb prostorem a vůbec je to bez lidí takový lepší…i když pro kapelu asi ne

v půl desátý Malík & co. na úvod spustěj našlápnutou sypačku Nemám to rád…bože můj, dvacet roků už uteklo vod chvíle, co sem tuhle kapelu viděl prvně

ale zní pořád dobře…Furt to samý

začátkem devadesátejch let se na Echt!u tísnilo třeba i dvacet platících…období Petynky, nettinků se to zase až moc nettýkalo…Adame Adame, máme to navěky

Hořký pití…i když je spíš o fernetu, ten neproběhnul včera ani jeden…během koncertu vyprazdňuju kuželindy s plzeňskou náplní, bo staropražská smíchovská kyselka se opravdu, ale opravdu pít nedá…Jó, to se stává

aktuální složení kapely je nejstabilnější v celý její historii…já osobně měl nejradši sestavu s Martinem Růžičkou v první půlce devadesátejch…to byl bigboš dle mýho gusta, trochu rozjetej (Růža chlastal ligu mistrů), ale echt

dneska zní tahle parta zatraceně vyhraně, má neuvěřitelnej drajv, rytmika Michálek – Černý je jedna z nejlepších u nás, violoncellista Tomáš Schilla profík každym coulem…Vláďa Zatloukal má svýho Gibsona pod kontrolou a otec zakladatel – Karel Malík, textař, zpěvák, saxofonista, kytarista a kdo ví co eště; vždycky dokáže uhranout…pořád top five v Čechách, mládenci

stojim přimo u repráku a sem s muzikou spojenej tak těsně, jak jen to lze…a hrne se na nás jedna pecka za druhou, vlastně všechno prvotřídní hity, akorát hluchej to nepozná…a ty texty, chjo, Malík je velkej básník

ňák už to přežijem, jenom klid…jenom jednou mezi sebou tu hubenou babu vzteklou budem mít…nebe sice zůstane smutný, ale my se ze samýho světabolu pudem dovožrat…zahraj si, zahraj, eště než tě dostanou

Kytara…při tý mam dycky husí kůži, i teď, jen na ni pomyslim…a včera si po ní dal Echt! pauzu na pivko a cígo

druhou část votvírá Vojna na Itálii…jeden čas sem měl tý skladby plný zuby, ukňouranej cajdák, ale už mi nevadí

přehlídka evergreenů pokračuje…nepoznam jen jednu píseň…na to, že kapela údajně připravuje nový album, mi připadá jeden novej kousek celkem málo…uvidíme

když před pěti rokama v Akráči slavil Echt! první patnáctiletku, zaujala mě před pódiem bujaře vyvádějící nadprůměrně vyvinutá slečna, která možná sotva dosahovala věkem na občanský průkaz, což mi připadalo celkem legrační…včera sem ji v tom minikotli ve Vagoně neviděl…anebo možná nepoznal, už je to přece jen pět roků

ale byly tam jiný nadprůměrně vyvinutý slečny…ty mi pokaždý nějak uvíznou v paměti…čim to může bejt?…asi Echt!em

a byl tam i jeden vyvinutej pankáč…to jako, že měl velký číro, rozumíme si, jo?…pěkně vyváděl…Echt! sou teda s největší pravděpodobností tak trochu pankáči

to mojí starý lásce eště pořád tluče srdce

Malík ji věnuje Ianovi Durymu…Skořápky Mejlovi…a já si vyřvu Ameriku, američku

frontman uznale pokýve hlavou, usměje se a do mikrofonu dí: – slyšim nějakej pamětnickej hlas, ano, zahrajem Ameriku

pro ty po nás sotva bude, to co byla pro mě

tetelim se blahem…a sem rád, že ji hrajou…sem moc rád, že teď, kdy je hrozně trendy plivat na Ameriku, eště sou lidi, který ji rádi maj a nestyděj se to zazpívat

blíží se půlnoc a já mám poslední přání: – jestlipak eště umíte Oligo?

Malík opět pokýve na souhlas…háže mně to do podzimu 1992, kdy Oligo poprvé živě předvedeno na Chmelnici, dokonce dvakrát, aby si ji zažili…v bačkorách pudeme na pivo, až budeme všichni oligo…klasika

nakonec John Hardy a dem na kutě…domlasknu závěrečnýho lahváče, típnu cígo, zatleskám a vylezu na Národní…protáhnu se, zahnu k tramvajím a posloucham šumění v uších

mám všeho dost a přitom nic nemám, takže ti nic nedám, ale chci tu bejt

prostě Echt!