Smíchov, Silver Hill & Šiškov…pět tejdnů abstinence a dost!

 

PÁTEK

k večeru kontrolně volam kapelníkovi, jestli weekendová zkouška platí…k mýmu údivu se ze sluchátka vozve povědomej ženskej hlas


– Ř. se právě sprchuje

– to seš Ty, M.?

– prosim Tě, neřikej to N. a hlavně ne T.!

– spolehni se, jako hrob (sis měla rozmyslet před tim, nežs to zvedla, zachrochtam si vnitřně)

– mam Ti vyřídit, že zkouška bude…a eště jednou, nech si to pro sebe, díky moc

jedu na Václavku, kde se maj údajně konat zabijačkový hody…konaj, ale až v sobotu…slečna S., která mě pozvala, je celá popletená…dá si akorát polívku a já se mezitim lopotim s jejim loptopem…dostanu za to vynadáno…pochopitelně, když chceš někomu pomoct, nečekej poděkování, ale jen výčitky

– všechno si mi v tom notebooku rozmrdal (rozmrdal bych Ti radši něco jinýho, zachrochtam si vnitřně)

– nebuď hysterická, dělal sem, co sem moh

načež slečna vzteky třískne noťasem vo stůl a ječí, že je určitě rozbitej…tyhle její hry sem už prokouk


– dobře Ti tak

– seš hrozně škodolibej

– až zase budeš s něčim chtít pomoct, s důvěrou se na mě vobrať…du domu, čau

– počkej, půjdem eště na brko do Ufa

jo, tam sme se před necelejma dvěma lety potkali prvně…nekonečnej příběh má pokračování

vzápětí si to přihasej M. a N….M. na mě spiklenecky mrkne, jasně, jako hrob, bejby

– mam hlad, hlásí princezna

– tak di koupit pizzu

– jakou?…velkou, malou?

– to je fuk, třeba žampiónovou

– dáme si ji napůl, jo?

ona jde pro pizzu a platí…ONA PLATÍ

– je s Tebou legrace, S., víš to?

– vzala sem feferonkovou

za ty dva roky mě stála už tolik peněz, že pár lacinejch fórků na princeznin účet je cena přijatelná

zhulí se, spapá půlku feferonkový lahůdky a mizí

sem už taky zhulenej, ale zůstávam…M. a N. překvapeně zíraj

– předtim samý S. tohleto, S. támhleto a najednou taková změna…Ty jí teda dáváš, vole

když mi nechce dát vona, já takovej nebudu…ostatně: dávat je přece krásnější než brát…třeba to taky jednou pochopí

– ale dudy má festovní, mručí uznale N.

vo tom žádná, ty by nepřehlíd ani Stevie Wonder…ale vyhrává na ně momentálně nějakej vymydlenej metroušek…až se vydovádí, milerád bych si zadudal i já

SOBOTA

na Silver Hill jedu vybavenej jak se sluší a patří…litr rumu a litr kofoly…než se všichni z kapely slezou, kombinace THC a rumu mě vodhodí do škarpy…půlku zkoušky prospim

do Beverly Hills jezděj celebrity, na Silver Hill loseři

– už to nehul, Loupáku, kárá mě N.

– nestarej se, víš vůbec, že Ti M. zahejbá s Ř.?

T. sebou škubne: – je to pravda?…si vožralej, viď?

M. sebou škubne: – něco si mi slíbil!

Ř. ani nehne brvou a ladí kytaru

A., B. a S. nic netušej a laděj svý nástroje…sem sice škodolibej, ale vopilci maj výhodu, že jejich upřímnost nikdo nebere vážně

NEDĚLE

v sedum ráno mě budí stounovský Sympathy for the Devil a je čas posnídat…máme na výběr ze dvou menu: čaj a bublanina nebo slivovice a diazepam

nějak se tu vobjevil i R., a protože je už po poledni, deme na voběd do Úholiček

v TV dávaj Velkou pardubickou a já obdivně hledim na žokeje Váňu, jak si ve třiaosmdesáti jede pro padesátej titul…jméno koně nevim, ale je asi dobrej

cestou k nádraží čucháme barvy podzimu, je krásně, zkazit nám to nemůže ani místní debil s motorovou pilou

v Šiškově nás čeká vernisáž fotek jedný Američanky…v Černý vdově, kde se to koná, dělá za barem Lízinka, co má jedlou plzeň i figuru

taková prima společnost se tu sešla: buzeranti, afektovaný pseudoumělci, intoši v kůl brejlích, sebranka, z níž by Andy Warhol ustřík blahem

zašijem se do salónku, protože těch vystajlovanejch týpků a týpkyň mam rázem plný zuby

teplouši nám vobjednávaj kořalku, což neodmítam a bořim se do fotelu, chce se mi spát

dřív usne N., čehož využiju a ptam se M., jestli by byla ochotná bejt N. nevěrná i se mnou…bez váhání řekne, že nikoliv


– proč s Ř. jo a se mnou ne?…kytarista jako kytarista

– jenže Ř. je chlap…svý ženě postavil dům, je zodpovědnej a je i přitažlivej…ani jedno z toho Ty nesplňuješ…navíc se chováš hnusně…všechno vykecáš…z holky, o který tvrdíš, že ji máš rád, si nejapně utahuješ

diazepam působí tak, že je mi to vlastně jedno…vzbudíme N., kopnem posledního ferneta a jdem bydlet…nocleh využije budoucí právník R….když v pondělí ráno vstávam, zjistim, že bych měl jít do práce

ale to už je jinej příběh, stejně jako to, že se mi někdo vysral přede dveřma a sousedův pes to nebyl…možná to byl psův soused