VZ je pořád klasa

 

po tejdnu sem opět navštívil Vagon, poněvadž měli zahrát Visáči

Visací zámek byl v mý pubertě jedním z trojlístku iniciačních kapel…spolu s Pražskym výběrem a Jasnou pákou…několikaletá absence na jejich vystoupení mě přinutila tuto chybu napravit

Vagon se plní vo poznání víc než minule při Echt!u…nakoupim pití a zamířim přímo ke stolu Visáčů, kde posedává Lombardos a domlouvá s VZ No. 1 choreografii večera…bude překvápko

pro upřesnění: Hony Haubert se nikdy netajil svou nákloností ke klokanům…ostatně ve Vršovicích už roky reziduje a bejvá pravidelně vídáván při domácích matchích v publiku…a Lombardos je náš vršovickej maskot, v kůži salta metající a vo dobrou náladu se starající

přisednu a pochválím panu Zámkovi No. 1 knihu Hluboká orba, která pojednává o historii VZ a již sem nedávno dočetl…Haubert rozvážně pokýve hlavou, umotá javanskou a dlouhym lokem si přihne z lahvový plzně

na pódiu už kroutí VZ No. 2 Pixies knoflíkama doprava a úderama do strun zkouší nesmrtelný rify

u stolu sedí eště jedna taková slečinka, rozkošný stvořeníčko a piluje bohemáckou hymnu…klokani bojují…melodie se jí přiliš nedaří, ale až příde její čas, zvládne to

von totiž má bejt celej večírek ve Vagoně pojat trošičku jako zelenobílej mejdan, což sice leckdo tuší, ale nezná podrobnosti

v půl desátý stojí VZ komplet před publikem a punk je tu!…visí a houpe se a směje se nám…kovový zámek, zámek visací

smršť, uragán…jedna pecka za druhou…přestanu krotit nohy a du si do vřícího kotle zapogovat…všichni tu s sebou šijou jako divý…po dvaceti vteřinách klesam zpátky do židle a dvacet minut potřebuju na zotavení

a pak nastává kulturně sportovní vložka…Lombardos vleze do kůže a při Hmyzákově víkendu skotačí mezi hudebníky…po skladbě ohlásí Haubert soutěž: kdo zapěje nejlépe bohemáckou hymnu, dostane zdarma permanentku na letošní sezónu

slečinka už se hrne na pódium a dává se do zpěvu…žádnej zázrak, ale ustojí to a jelikož další zájemci nejsou, má permici, spermice jedna

sálem se nesou chorály a Lombardos dá k lepšímu eště: jakživ sem neviděl tak špinavou prdel, kterou mi má milá včera ukázala…dívky cudně klopí zraky

přesunem se opět ke stolu a vychutnáváme vsedě další nesmrtelný fláky…pozoruju slečinku, zná skoro všechny texty…napadá mě, že když sem VZ slyšel prvně, nebyla snad eště ani na světě…kolikátá generace už je vovlivněná touhle kapelou?

ale vysvětlení je daleko prostější…slečna Míša, jak už sem se mezitim dověděl, je tu s tatínkem: když chci vidět tátu, du na Visáče

aha, nějakej skorovrstevník kapely bere svou dcerku na idoly svýho mládí

– ale že je pořád dobrej, co?

– kdo?

– no táta

– a kterej to je?

– přeci Pixies

vida, ten vytřeštěnec s mušketýrskou bradkou, škleby házející a hulákající Panks not dýd, volové!, kejtru zběsile drhnoucí, toť tatík!

a co ji třeba sbalit?…zábavný pomyšlení…tak chtěl bych mít děvče punkový, co zná ten neumětel kovový…mohla by bejt sranda…ale dost pitomejch nápadů

VZ to valí dál…basák VZ No. 3 Savec s obligátnim odkládacim čírem na hlavě a s neodkládací cejchou u pasu…druhá, finská, traktorová kytara, obsluhovaná VZ No. 4 Iwarem Ruuttu, sóla jako z pankový učebnice…a čertík vzadu, kudrnatej VZ No. 5 Georg Freitag, ženoucí ten bramborovej Zetor do hor, známka punku…skvělý…už 25 roků

blíží se finále a na řadě už sou jen ty nejprofláklejší kusy…Stánek, Cigára, Traktor…zlatá pokladnice českých písní a zpěvů

úplně na závěr Dopravní značky…chci pozvat slečnu Pixiesovou na drink, ale prý už jde domů, prý se uvidíme na Bohemce pod hodinama…když má tu permici, měla by chodit pravidelně…takže se možná eště uvidíme

a když ne, pořád tu máme Visáče…jistota veselejch večírků…třeba takovejchhle