a co na to Jan Tleskač?

 

žila byla jednou jedna vévodkyně…byla krásná, chytrá, tak trochu praštěná a tak trochu fiflena…vládla přísně přäsňééé a spravedlivě…všichni oddaní ji měli rádi…a ona zase je

vlastně ani nevládla, byla to moderní liberálka a spíš než co jiného si velmi užívala života…ve svém honosném paláci pořádala veselé večírky, které často trvaly i několik dní…stejně tak ráda se účastnila večírků pořádaných jinými aristokraty, takže na vladařské povinnosti nezbýval čas

jak už to tak bývá, vévodkyně měla i svého šaška…svou úlohu plnil dokonale, někdy mudrc, někdy klaun, co bylo zrovna zapotřebí…protože vévodkyně byla původem z cizí země, mohl šašek občas utrousit to známé "neumí césky, neumí césky" a ona se nezlobila

když zrovna žádný večírek neprobíhal, věnovala se s velkou péčí svým rozhlehlým latifundiím, na nichž pěstovala nepřeberné množství užitečných a okrasných rostlin, především slunečnice, vinnou révu a konopí

také měla slabost pro zvířátka…v obřích voliérách chovala vzácné druhy dravců, v menších divoké králíky a v akváriu své oblíbené rybičky

jednoho dne se vrátila z nějakého veselého několikadenního večírku a zjistila, že akvárium je plné leklých rybiček, všechny zahynuly…jen tak mávla rukou, ces’t la vie a šla odpočívat

když vše přikryla noc a celý kraj usnul, jedna z rybích dušiček opustila leklou schránku a vydala se na cestu

i šašek spal, zmožen celodenním nicneděláním…rybí dušička neomylně vklouzla do jeho těla a začaly se dít věci

šašek se s trhnutím probral a nevěda, co činí, jako somnambul zamířil palácem nejbližší cestou kuchyně, kde vzal nůž na porcování ryb a pokračoval směrem ke komnatám vévodkyně

vévodkyně klidně oddychovala, paprsek měsíčního světla dopadal skrz pootevřené okno na její ladnou šíji a zvenku bylo slyšet jen naléhavé mňoukání kočiček, které cítily rybí pach a předzvěst špatností

nebudeme zdržovat podrobnostmi – šašek přistoupil k loži vévodkyně a prudkým švihem jí bodl nůž do zad…vévodkyně vydala krátký sten a ještě v úžasu stačila otevřít oči, což šašek neslyšel ani neviděl, protože byl mimo sebe

vrátil se do svého šaškovského kutlochu, ulehl na rolničky a v tu chvíli se někam vypařila i ta rybí dušička, o které neměl ani tušení

druhý den nastalo rodeo, smrt vévodkyně nemohla nechat nikoho chladným…pátrání po pachateli však netrvalo dlouho…šaška vzbudili ještě se zakrváceným nožem v ruce, vymalováno

dozvěděl se, co provedl, ale nevěděl proč…a ani nikdo z oddaných a nejbližších nevěděl, proč, motiv chyběl…šašek vržen do žaláře, kde bude do smrti přemýšlet, proč…proč, proč, proč?

jediný, kdo to ví, je ta leklá rybička, ale ta to nepoví, i kdyby žila, protože rybičky mluvit neumějí, nikdo se nedotkne jejich hlasu

ale protože jsme v říši pohádek, tak úplně špatně to neskončí…vévodkyně přece zemřít nemůže, její síla je v tom, že se znovu a znovu vrací, i když třebas v jiné podobě

jen ten šašek v za mřížemi zůstane smutný už napořád…ale šašků je plný svět a na jednom až tolik nesejde