dočasně mimo provoz bylo akorát PC v Unijazzu

 

pátek: po šílenym večírku „neohrožené sebevražedné opilecké čety“, jak duo magorů nazval S., mě čekala udržovací vodpolední směna v práci a v sedm další kapitola s fousáčem P.

Nad kostel sem mu dotáh nějaký CD PPU, ať se trochu potěší ve svym trudnym životě…tentokrát působil míň vopile než posledně

pokračování opět v Základně a už při vstupu ve vzduchu visely trable…panáček za barem nás evidentně neviděl rád, i když to bylo naše první setkání v životě, z někym si do voka prostě nepadneš

první rundu sme zvládli eště relativně klidně…to, že je někde jeden regulerně nejstarší, už poslední dobou nepřekvapuje…Plíva vyprávěl, že občas pořádá přednášku (moc tomu nevěřim), což mu má být zdrojem financí…zřejmě

pro druhý kolo sem se vydal k výčepu a za 2 piva po mně chtěl barfloutek 42 korun…měl sem v kovu připravený pade, 1 korunu a 2 padesátníky, všechno to vyložil před něj na pult a hormon začal křičet:

 

– padiky neberu!

– jsou to mince jako každé jiné

– padiky si zalep do pytlíčku a strč do prdele!

– neznáš hodnotu peněz, mladíku

– přestaň mě srát nebo voba poletíte ven!

ukazovákem a prostředníkem se dotknul padesátníků a gestem, který zřejmě vodkoukal z nějakýho hloupýho filmu o loserech s výzorem drsňáků je poslal proti mně…zakutálely se po zemi…snad chtěl udělat dojem na slečny lelkující v přítmí podniku

 

– co čumíš, co eště chceš?!

– dal jsem ti 52 korun, takže bych prosil vrátit zpět, na spropitné zapomeň

– tady máš, ty…!, dává mi desetikorunu

– děkuji…padesátníky si pak ze země můžeš zvednout sám


u stolu nevídanou příhodu sděluji P., asi dopijeme a půjdeme pryč

co se to tu za ty roky stalo?…zlatá Propa…vedle u stolu sedí parta typů podobnejch tomu za barem…jeden z nich při nekontrolovanejch pohybech svýho nevybouřenýho těla převrhne škopek (stávalo se i nám), P. suše konstatuje:


– prase


dostávam záchvat smíchu a nejsem k utišení, teď už vo nás věděj v Základně všichni

P. si eště párkrát lokne a už to z něj de ven jako kdysi dávno…zkušeně blije pod stůl, ovšem jen šťávy, nic se nemění, pořád nežere…sedíme jako by nic…nikdo si ničeho nevšim

je k zulíbání, musim si ho vyfotit…eště před stisknutim spouště otře svůj pověstný fous kapesníkem…s nenucenou grácii profesionálního notorika, ošlehaného milióny restauračních větráků

loučím se s milou obsluhou u mříží:

– na viděnou

– sbohem!

P. mlčí a už sme na ulici, za sebou slyšíme hysterika:

– tak snad pozdravit, ne!

rána, která doprovází prásknutí dveřma se rozlehne Žižkovem a my se tomu ještě dlouho chechtáme naproti v nonstopu

– kdy opět navštívíme přátele z Al-Kajdy?

– ha ha ha, chceš jim tam zase nablít? je pravda, že na to seš odborník

– proto mě vždy rádi přivítají

no hlavně, že nás neopouští humor

 

 

sobota: chtěl sem si dát něco k snědku ve Fantazii, ale 1/4 hodiny po mně se přišel občerstvit B. a ve dvou se to líp táhlo tak dlouho, že sem na původní záměr — povečeřet — úplně zapomněl

 

 

neděle: přišel brácha a přes tři hodiny mi trpělivě vylepšoval domácí počítadlo, vč. montáže a optimalizace SW mam za pouhejch 6 litrů slušnou mašinu: AMD Sempron 64 3000+ 1,8GHz, 512MB RAM, 160GB HDD…člověk si občas musí udělat radost a hodlam v tom pokračovat, příští tejden si du pro novou kytaru a kombisko

 

 

pondělí: večer se konalo avizovaný čtení v Unijazzu…Věrka představila začínajícího básníka Jima, kterej je přímo posedlej Rimbaudem

z očí a úst mu tryskala ta zaujatost, ve 21 letech je toho člověk plnej…láska, protest, naděje, rebelství bez příčiny, touha změnit svět, najít všecky krásy…trošku sem mu zazáviděl

jestli nesejde z nastoupený cesty, tak se timhle mladíkem určitě někde brzo setkáte

jako doplněk byla improvizační hudba v podání B., T. na housle a D. na akustiku…B. nás postrašil potom i jako sólový kytarista /dle jeho vlastní definice: „to je, když hraju úplně sám“/…zahostoval zpívající básník, jindy taky kouzelník (včera ne) Paul Merild

v závěru byli všichni seznámeni se všemi (umělci), nikdo se nechtěl loučit, a přece sme museli

doma sem si rozbalil studentskou pečeť a v posteli ji celou spořádal, jak za starejch časů, i když…