nikam, doma budeš!

 

zdál se mi sen…už ani nepamatuju kdy předtim naposled.

měl sem koupenou letenku do Turecka, věci na cestu sbalený a když sem přijel na letiště, u check-in zjišťuju, že pas je propadlej, přestože vízum mi dávali před tejdnem na turecký ambasádě a vše bylo naprosto v pořádku.

letenku se mi podařilo prodat jednomu známýmu herci, jehož jméno sem už zapomněl, stržený peníze propíjim v letištní restauraci a v osm ráno zvoní budík…hybaj do práce.


potkávám v Albertu na Václaváku J….srdce mi poskočilo, hlava zamotala, ale bylo to tim fernetem z předchozího večera, je mi jasný…následuje první z nelogickejch vět:

– čau, kdybych věděla, že tě potkam, vezmu ti tu kazetu

podle starýho triku „mam jí dýl než ty, takže je moje“ mi jí vrací už asi tři roky…no co, stará VHS se South Parkem a filmem Zimní spáči vod Tykwera.

– deš trochu pozdě, co? (takže si pamatuje, vod kolika dělam — nevýznamnej detail)

jen tak se culim a lehce zakolísam (fernet).

– nějak se tu kejveš

– /říkej mi Nicku/, kéž bych byl po ránu tak vtipnej, ale ani bych nelhal, v discmanu mi předtim hrála Red Right Hand.

sluší jí to i v 6. měsíci těhotenství, málo platný, u ní sem naprosto nekritickej.

– kdybysme se letos už neviděli, tak hezký vánoce a měj se fajn

co by kdyby, schody mě vodvezly do metra.


ten známej herec byl Hrzán, proč chtěl letět do Turecka?…už je přece asi 25 let na pravdě boží