klid na lůžku

 

pořád se mě teď někdo ptá: „Co budeš dělat na Silvestra?“

– nic, ležet v posteli a spát, když to nepude, čumět do stropu

na Silvestra se umí vožrat každej amatér…pro alkoholiky je 31. prosinec jen jeden z mnoha nekonečnejch dnů

už si plánuju, jak se pudu pěkně na Novej rok projít Prahou, všude bude klid, spousta střepů a do cesty se mi nebudou plést jako jindy ty nablblý davy

 

v rámci besídek sem si včera vyšetřil čas pro cyklopartu kolem A., která tráví večerní úterky U Kalendů

abych zabil 2 hospody jednou ranou, šikovně sem do nábřežní nálevny vmanipuloval i K., případně jeho kamarády

první dorazila kamarádka, K. se ujal představování, taky dost trapnej společenskej zlozvyk, znáte to, když sedí milion lidí, jak si je všechny upamatovat?

 

– vy se už možná znáte…

– jasně, to sme seděli vedle v Podskalí

– ale ne, já myslim, že už předtim v Pivovarskym domě

– …možná tam…už nevim, co bylo za akci

– ano, tam bylo naše poprvé, řekla mazlivě L. a potáhla s javanský cigarety

– a vidíš, já měl za to, že až tady v Podskalí, když si tehdy chodila vo berlích, paměť selhává, moje jediná chlouba, je to špatný

– měli ste tam třídní sraz…

– …na kterym bylo víc cizích lidí než spolužáků

– takový srazy bejvaj daleko zajímavější

 

řeči se vedou a zrzavá voda do nás teče…přichází manžel L. a přítelka K., J. s dlouhejma nohama

 

– Loupáku, neser a pojeď vo Silvestra k nám na chalupu, slibuju ti, že nebudeš muset nic dělat

– to nebudu muset ani na Žižkově v posteli, takže co?

– vemem kytary, zahrajem si…

– vemte, zahrajte

– přivezu tě z Prahy, a pak zase vodvezu zpátky, hází poslední udičku K.

– ty tři hodiny můžu v klidu proležet

– vole jeden, tak si buď doma…aspoň nebudeš prudit

 

nebojte se, Silvestra nikomu z vás nezkazim, to hravě zvládnete sami, miláčkové