pitomec nakonec

 

stala se mi včera na sklonku dne pitomá věc…ale předtim sme seděli s jedinym kamarádem ze základky V. ve Fantazii a pili každej svý oblíbený: V. černýho kozla, já plzeň a debatili, jak už tak roky debatíme, o hovně a příbuzných tématech, pochopitelně vždy zaníceně a předevšim zasvěceně

tentokrát V. zvážněl:

– čoveče, sháním kočárek

– ???

– no asi budu taťka

– koukam, že si to vzal hákem

– hákem bych ani neřek, ale taky mě to překvapilo, docela se těšim…asi nadobro zmizíme z Prahy, už to tady neni pro mě

– ani pro mě, V., ale zakládat rodinu kvůli tomu nehodlam, tobě to ovšem ze srdce přeju

klopíme do chřtánů další piva, je žízeň, hlavně teda já jí cejtim a napadá mě, že už brzo letitej kumpán zmizí nadobro nejen z Prahy, ale pravděpodobně i z mýho obzoru

všichni vrstevníci kolem mě dospěli, vstupujou do manželství, do občanskejch sdružení, ploděj potomky, prováděj kompletní rekonstrukce svejch příbytků, přefinancovávaj hypotéky, budujou kariéru a pomalu se zajišťujou na klidný a spokojený stáří

eště si počkam, nejsem na takový zásadní životní kroky dost zralej

ve 22:30 vyčerpaná paní hostinská ohlašuje poslední objednávku a za půl hodiny už se loučíme u kostela a dem si každej po svym

nastává prekérní situace, mam zmeškanej hovor, a tak za chůze točim A., něco si přes operátory sdělujeme, ovšem začne se mi chtít pekelně na malou…rozprávíme, lovim klíče, odemykám domovní dveře, obezřetně stoupam po schodech do druhýho patra, ani rychle ani pomalu…už moc nevnímam, co mi A. řiká, močák hrozí prasknutim…v rozčilení odemykam dveře vod bytu, eště vzít klíč vod hajzlu, krok přes chodbu a už se mi rozkrok naplňuje teplem vohřátýho piva, přefiltrovanýho ledvinama, stejká mi to po stehnejch, kolenou, snahu rozepnout poklopec shledávam zbytečnou a marnou:

– …takže ťa zítra rád uvidim

– já taky, měj se fajn, A.

kalhoty sem přes noc vypral…to by se vám líbilo, že si rockerský prase ustele mýrnyx týrnyx v pochcanejch gatích

ale na zásadní životní kroky stejně pořád nejsem eště dost zralej