ŽIJÍCÍ KLASIK
- 28 března, 2007
- Posted in Nezařazené
- Write comment
existuje důvodný podezření, že Krchovský je génius
současná česká poezie na tom neni vůbec špatně
vo velikosti Magora Jirouse netřeba se rozepisovat, nejlepší je ale momentálně Jiří Krchovský
včera to opět potvrdil při autorskym čtení v komponovanym programu Krchovský & Kříž ve Strašnicích, kterej připravilo Strašnický divadlo
úvod večera obstaral jako host dvoumetrovej obr Radek Lehkoživ, ironik, tragik, dekadent, jehož básně chvílema až baladickýho rázu mířej na bránici, do podbřišku i na mozek
chčiju tvý jméno do písku
protože mi tady chybíš
čert mi byl dlužen tu obřízku
bože, a ty to vidíš
publikum rozehřál jak se patří, a pak už sme se mohli ponořit do světa podle Krchovskýho
Jura to vzal chronologicky od juvenilií až po nejnovější sbírku Nad jedním světem, dle vlastních slov: “abyste si udělali obrázek o vývoji autora”
vybraná témata ladila s jarním povětřím
DĚŤÁTKA VESELE HÝKAJÍ Z KOČÁRKŮ
důchodci jako hmyz ožívaj pod slunkem
s punčochou na tváři obcházím po parku
lákaje děvenky nemravným posunkem…
já vím, ta punčocha, ta se jim nelíbí
kdybych však odkryl tvář, co potom,-chtěly by?
nechyběly verše o lásce
ZAS JEDNOU MLUVÍM S DÍVKOU MLČKY, BEZ FALŠE
byť přímočarých výkladů se jindy lekám
leč naše oči prozrazují beztak vše:
ty chceš tam něco a já chci zas tohle někam…
jen pro jistotu očima se ještě ptám
zda právě teď a právě tohle právě tam
v denním kolotoči je třeba občas zastavit se a uvědomit si, za co stojí žít
UNAVEN K SMRTI NUDNOU ROLÍ
sám sebe hrát,-že jsem… Chci spát
předstírám spánek, tvář mne bolí
vším, čím jsem byl, jsem nebyl rád
Jak se mi zdá, nic se mi nezdá
už nemám o čem dát si zdát
na nebi bledne moje hvězda
vším, čím jsem nebyl, byl jsem rád
Krchovský nekáže, neburcuje, jen popisuje, vysmívá se světu i sám sobě, ale smích mrzne na rtech
JAK BUDE PO SMRTI? -TOBĚ DOST TĚŽCE…
není co závidět; netěš se, -těš se!
ale ne, duše má, čeho ses lekla
-očistce, mučení, plamenů pekla?
to je moc humánní, mírné a všední…
Jak bude po smrti? Tak jako před ní
nesmíme zapomenout na svéráznýho bluesovýho písničkáře Marcela Kříže, kterej vhodně doplňoval Mistra v pauzách, kdy tento potřeboval osvěžit hrdlo
akrobat zlehka kráčí po laně
pod sebou propast výsměchu
přendává holubici lehce z dlaně do dlaně
a pak jí vypustí do korun ořechů
čas plynul a já bych poslouchal třeba až do rána, ovšem nic není nekonečný…už se těšim na další čtení, co nejdřív někdy někde
Nebylo, pravda, příliš světla…
že by si mne však s někým pletla?
to sotva…Když pak vstal jsem z lože
křičela dál: “Ach bože! Bože!”
…jazykem sbírám s patra chmýří:
Říkej mi prostě jenom Jiří
inu, tak dobrá, Juro, ale včera to byl zážitek…velkej
No comments yet.