gulášovka se nezkazila, nablito v ní bylo

 

víte, kde leží vesnička Úterý? asi 30 kiláků vod Plzně směrem na Karlsbad…v malebnym údolí se nachází místo, kam sme se minulej pátek vydali navlíknout další korálek náhrdelníku HF…tentokrát opět bez A., to nějak flákáš, chlapče

celá akce nesla název "Minifestival Babí léto" a na programu mělo bejt 6 kapel…krom STP mi název ani jedný nic neříká…my sme v seznamu psaný jako poslední, ale pořadí prý se domluví dle momentální situace…prý

dorážíme krátce po sedmý večer, přivítáni sme mile a předběžná dohoda zní, že vystoupíme jako třetí…aklimatizujeme se ve spodní části restaurace, nahoře v patře bude probíhat samotná přehlídka hudebních těles

až někdy kolem půl devátý se začíná hrát…domluva s ostatními muzikanty kamsi odplynula, pokud tedy vůbec byla braná vážně (z naší strany určitě), a tak si krátíme dlouhou chvíli dál ve výčepu za nepřetržitý konzumace alkoholu a s nehezkou vyhlídkou, že tímhle tempem se dostaneme na pódium někdy ve 3 ráno a nikdo z toho nebude nic mít

kapelník už dokonce uvažuje vo návratu do Prahy a ani my se tomu nijak zvlášť nebráníme…přísaháme si, že příště to zařídíme líp, buď se přistoupí na naše podmínky nebo žádný hraní

zničený poštovský panáček Manzarek – takto náš klávesista – jenž spískal účast HF tady, stále kamsi odbíhá a snaží se zachránit, co se dá: pokus o změnu pořadí kapel, vyjednání zápujčky bubnů (kamarádští kolegové hudebníci se můžou samou ochotou přetrhnout)…nakonec vyčerpán usíná a nám ostatním nezbejvá než hysterický veselí

čas plyne a prokalíme se až k momentu, kdy je pódium volný a jen pro nás…značně upraveni kombinací Chodovarů a Urquellů vybalíme nástroje a nasraně to do lidí začnem rvát…Manzarek zázrakem oživlý vytlouká z varhan jedovatý tóny, Rousch za bubnama vztekle sune kapelu dopředu a dvě kytarový cirkulárky řežou sál na kousky…světla mi šajněj do vočí, ale i tak se mi zdá, že na parketě se do našich rytmů pár postav klátí…Magic Nights a konec

sou asi čtyři ráno a totálně vyždímaný padáme do židlí a tlačíme eště nějaký kořalky…sál se vyprázdnil a na stolech zůstalo v miskách nedožráno něco oříšků a talíř gulášovky…mam hlad a i když je studená, polykam první lžíci…chutná nakysle, ne zkažená, ale spíš nazpět vrácená původním strávníkem…už nebudu

po nás už se hrát nikdo nechystá a HF si de na závěr zajamovat…já už akorat posloucham v baru, svět se mi mlží, srkám fernet a na spravení chuti žvejkám kolečka klobásy, kterou nám místo honoráře nakrájely organizátorky večera Katka (ta s modrými šaty) a Stáňa (ta s většími prsy)

do spacáku se zavrtávám ve chvíli, kdy se vobjevuje pištec v branách svítání

po nevydatnym spánku zase vodjíždíme do Prahy, cestou se stavujeme na voběd někde u Bezdružic…D5, pumpa, kofola, cigárko, kruhy pod vočima, trosky převlečený za lidi…už to ani neni legrační

– a jestli někam dneska pudete, nevožerte se moc, víte přeci, zítra

ale já vím, už dlouho to vím a nikam večer nepudu…sotva lezu, ne, z týhle strany nic nehrozí

později odpoledne navštěvuju babičku v nemocnici, má narozeniny…ani kytku se mi nepodařilo sehnat, všechno špatně, oslava narozenin nic moc

a máma toho má už taky plný zuby

a tak se kouknem na Sedm statečnejch, konec dobrý, jako vždy

a já pak stejně nemůžu spát, do třech se v pelechu koulim ze strany na stranu

proč je to posranym nahoru? kde je chyba?