tak sem se přežral, až mi uletěl knoflik vod kalhot

 

má to za sebou, ten náš kapelník…obřad byl hezký, farářka Sandra pěkně mluvila, dojemně i zvesela

a já vše odsvěčil, pochopitelně, že ne sám, nevěsta T. měla svou svědkyni

když mně před čtvrt rokem bylo oznámeno, že vycházím jako nejvhodnější kandidát na svědka, trochu mě to trápilo…co já vím o posvátnosti manželství? a teď budu mít na hrbu takovou odpovědnost…no ale couvnout se nedalo…vlastně dalo, ale budoucí ženich mi řekl, že se couvat nebude a jak známo, maminka a kapelník maj dycinky pravdu

v neděli ráno sem si oblíknul ty nejspolečenštější kusy oděvu z mýho šatníku, šlajfku a sako bylo třeba zapůjčit od táty, málo platný, v obleku sem byl naposled spatřen při maturitě, kdysi v minulym století…a zda-li mě pamět neklame, i tehdy sem měl vypůjčeno od táty…zlehka očistil botky, vlasy spoutal do culíku a vyrazil do Břevnova

na místní faře husitské církve se pomalu scházej svatebčani a s panem ženichem, jeho mamá a bratrem si mezitím odskočíme za roh do jedný pizzerie na panáka slivovice, na kuráž, poslední svobodnej panáček, panáčku

a za chvíli už se řadíme, vytváříme průvod a stoupáme do patra, kde se nachází obřadní síň…maj to tu skromný, žádná katolická nadutost…příjemný prostředí

oddávající farářka Sandra je usměvavá a velmi sympatická mladá žena…její první svatba, jak se dozvídám později…i moje, v roli svědka

farářka ma k ruce asistenta, černouška z Keni, jehož čeština je překvapivě dobrá a svatba najednou dostává úplně jinej rozměr, do toho symbolicky The Times They Are A-Changin', v podání nikoliv autora, ale B. Ferryho

ano ano, slib věrnosti, dva usvědčující podpisy a manželství je na světě

v závěru zazní All I Really Wanna Do a můžem se odebrat do restaurace na hostinu…to si dáváme do nosu…klasický menu sestávající z knedlíčkový polívky, svíčkový s pěti a jako dezert se podávaj nějaký za tepla dělaný jabka se šlehačkou…vše zalejvám lahvovou třetinkovou plzní a občas někdo zavelí: fernet sem!

hvězdou večera se stává – ovšem krom novomanželky, novomanžela a jejich svědků – nevěstin tatínek…perlí, perlí a perlí, bavič v tom nejlepší slova smyslu, žádnej Novotný

i družičky byly, dvě sestřenky od nevěsty a upoutaly pozornost především přítomného fotografa J.Š., a že on si družbu umí užít…od toho svatby přece taky sou

postupně hostí ubývá, asi většinu z nich sem viděl prvně v životě a zřejmě i naposled, ale to též patří k věci

po několika sériích fernetů se rozcházíme nikoli v názorech, ale domů…s fotografem J.Š. cestou slovně urážíme revizory, lapající rozdováděné turisty a únava mě o půlnoci sestřelí do tvrdýho spánku

ráno eště vysílen a přežrán brzo vstávám, odcházím do zaměstnání, po vobědě mi uletí knoflik vod kalhot a Bohemka večer utrpí remízu s Olomoucí