na Plzeň, Vávro, na Plzeň

 

– vypadáte poněkud nejistě, snad ste včera nechlastal?, zdravím se v sobotu vodpoledne na Můstku s tanečním mistrem panem B.

– svědčil sem jako vy před týdnem a pak musel eště do práce, du přímo z Řeznický

zničenej sem ale i já a moc toho cestou do Únětic na kapelníkovo veselku nenamluvíme…v buse už sedí básnířka V. a sochař R., dobře naladěni ušlechtilými travinami a pomalu se blížíme na místo

v únětickým kravíně se na ohni rožní mlčenlivý jehňátko a nejen z něj kapou tělesný tekutiny…po předání darů se uchylujeme do stínu hospody, kde bude probíhat večerní hudební produkce…hospoda je předělaná z bejvalejch stájí, což dokazujou žlaby po stranách sálu…pěkný prostředí a na pódiu do nás valí bluesrock kapela Blue Condition

několik gambrinusů zahání třas a ještě před chvílí sevřenej žaludek je připraven pozřít taky něco netekutýho

– to není maso, to je dort, lebedíme si a mastný pusinky votíráme chlebem

za hodinu je po pečínce, a ten, kdo se vopozdil, utře už leda tak hubu

venku se smrkne a začíná hrát Nohaband…klasika…Waltzing Matilda a sólo pro manžele Ř.

– dáte si panáka?, zbytečně plýtvá slovy pan N., který přichvátal v noci z Litvy, takovouhle akci si nemůže nechat ujít

opálení A. s A. míří do kravína přímo z Jadranu…co přivítání, to malej panák, jen panáček…zítra, až se pěkně do růžova vyspím, musím do Plzně na klokany

a tak si dáváme panáčky…před náma se opět mění kapela…kladenská úderka Dynamo…Hendrix…Scuse me while I kiss the sky

jsem vyzván na taneček…snad sebou neseknu…zvládám své kroky, dostávám pochvalu, a du otočit nějaké to přivítání

po půlnoci uzavírá další burácivá skupina Elektrikband…sotva stojim na nohou…hloupě se tlemím a každýmu zblízka křičím do obličeje, jak pojedu vodpoledne do Plzně na Bohemku

pak už jen sekaný úryvky…sedíme u ohně, pečou se buřty, spím…probouzím se, někdo hraje po ránu na kytaru, někteří už odjeli, ani sem se s nima nerozloučil…umatlaný triko B1905 mi připomíná, že tady někdo chtěl odpoledne kamsi jet

v kapse mám sedmdesát korun…přemlouvám E., aby mě vodvez do Plzně, což vodmítá a navrhuje ještě posezení ve smíchovskym nonstopu Zaplivanka

vodevzdaně se nechám naložit do vozu, s námi jede i básnířka V. a Manzarek

tupě zírám na okolní scenérii…přes noc shořel ToiToi hajzlik…u ohně leží bez známek života člověk, co včera zvučil…ale čas máme pořád dobrej, třeba by se dalo všechno eště stihnout…trošku se prochrupnout

ze slunka mi měkne mozek a na zatvrdnutí si ordinujeme v Zaplivance ranní doušky

– pěkně si ho uzemnil…ale já tušil, že se něco semele

– co to meleš?

– toho zvukaře, najednou na tebe vystartoval, ale celkem rychles ho zkrotil

v jedenáct dopoledne mi cloumá výčepák ramenem:

– tady chrnět nebudete…to ste měli v noci…zaplaťte a vodchod, panstvo

motam se kolem Anděla…co ten fotbal? kdybych teď vyrazil, stihnu v Plzni někdě v parku nabrat sílu a…

…a houby, sedám do devítky a za hodinu už schoulenej do klubíčka spim v doupěti žižkovskym

reportáž ze zápasu sem si poslech v rádiu…opět bez gólu a další porážka, vo nic sem nepřišel

ráno vidím v zrcadle pod levym vokem menší jojo a vůbec sem rozlámanej víc než vobyčejně…na fotbale sem nebyl…aha…ten zvukař…ale já ho zabít nechtěl a snad se zved a už tam teď neleží

protože to by nebyla úplně nejlepší tečka za docela příjemnou sobotou