jaterní t/r/esty

 

– je horko, poďte se občerstvit na Brusku, lákal mě včera pan továrník a mně se dvakrát řikat nemusí

v práci si vodpíchnu v půl čtvrtý, právě vrcholí srpnový lenošení, beze mě se to tam taky neposere a vzhledem k faktu, že pan továrník je jedním z našich klientů, možno brát jeho návrh jako pozvání na obchodní schůzku…při odchodu slyším za zády šéfovo: tsk tsk tsk…zase broušení diamantů…zkus zejtra přijít

cestou se stavim v Šestce, což je prima obchoďák kousek vod letiště…proč prima? poněvadž tam skoro nikdo nechodí a verbež se netlačí, vzduch neni vydejchanej a nejdou na mě mdloby

prolezu si levný knihy a pořídím pěknou publikaci vod Jiřího Koláře – Haškova Praha…chvilku se tam eště chladim, a pak už hurá směr Hradčanská

ono se řekne občerstvit, ale tahle posezení s panem továrníkem zhusta končej absolutním vyčerpáním všech zúčastněných a na dlouho odrazují od opakování téhož

přesto se tak děje poměrně často

na oblíbené zahrádce se dozvídám zprávy z lepší společnosti…minulej tejden se u továrnickejch na Monte Bianco grilovalo…hostitel byl už v deset večer pod stolem na krupici a po tomto faux pas se jedna z pozvaných, takto poslední akvisice páně militaristova vyznala ze svých citů k němu slovy: jsem za M. ráda

továrník se tomu chechtá jako blázen eště teď

čekání na dalšího kumpána si krátíme vyprazdňováním půlitrů s výbornou plzní a v devět hodin už máme slušně pod kloboučkem…konečně doráží pan lidovkář P. a snaží se náš tříhodinový náskok rychle dohnat…jako vyhlášený mistr závěrečných sprintů tak činí velmi zdatně

spouští se liják a pingl zpupně odmítá obsluhovat venku…musíme se přesunout dovnitř…jdou nějaké řeči stran vztahů mezi pohlavími, v čemž se vůbec nevyznám a brzy se nudou nořím do říše pivních snů o potůčcích zurčících fernetem

když mám přespáno několik veršíků, stihnu zalepeným okem zahlédnout pana továrníka, an beze slova opouští restaurant…zřejmě přepálil start a odjíždí za slečnou do Bílé Hory, v rámci předmanželské přípravy je třeba být do půlnoci v kanafasu, prospívá to prý pohlavnímu životu

podobných vymožeností nemaje ještě chvíli dřepím v Brusce a sosám nektarus lupulus…pan lidovkář už mě co do kvantity vypitých tekutin možná i předstihl a je čas čtvrteční soirée rozpustit

cestuji do Žižkova dlouho předlouho…objevím se na chvíli i v Hostivaři…na Národní mě hajzlové vod městský policie vyhazujou s gyrosem z tramvaje, dle přepravního řádu je údajně pojídání v MHD zapovězeno…hrozím jim různými posunky a oni mě za sklem odjíždějící osmapadesátky kynou na pozdrav s úsměvy na tvářích…svině zasraný, i takovýhle platím ze svejch daní…a jak rád

ve čtyři ráno konečně otáčím klíčem v zámku u svého doupěte a padám do peřin…budík drnčí po osmé…naspal sem toho zase víc v hospodě a v tramvaji než v posteli…šéf spokojeně mlaskne: no vidíš, vypadáš celkem odpočatě

a zítra si dáme veselku pana kapelníka, takovou tu pro kamarády

celý léto nic a poslední tejden jedna zběsilost za druhou…játra, odpusťte mi to