ostatně jako cokoliv

 

zcela jistě poslední koncert HF v tomto roce se vcelku vydařil…rozhodující bylo, že se všichni den předtim chovali disciplinovaně a holdovali chlastu jen v nezbytně nutnejch dávkách

obavy sem i tak měl…to vám prostě řeknou: hele, hrajete za tejden v Mánesu, sežeňte si aparát a máte celej večer pro sebe

a starostí je náhle kupa: jednak kmenovej basák v danym čase nemůže, druhak vlastní aparát sestává jen z kombisek a v neposlední řadě náš repertoár na utáhnutí několika hodin rozhodně nevydá

včil mudrujte, ogaři

ale fortuna je nám nakloněna: spřízněná kapela Slum oplývá inteligentnim basistou Luďkem, kterej za jednu zkoušku zvládne nadřít cca patnáct skladeb, sláva, jeden trn z achilovky vytažen

v zapůjčený zkušebně uzmeme zpěvovej komplet i s mixákem, naneštěstí za nevěřícnýho přihlížení správce těchto prostor: chtěl sem si zrovna večer zahrát

– kdo dřív příde, znáš to

– právo silnějšího, vyvodím důsledky, nikdo to nemáme lehký

bubeník, jemuž správce Jeff do této chvíle snad i důvěřoval, tuší budoucí průser a chytá se za hlavu:

– nemohli ste držet kušnu? už nám nikdy nic nepučí, kurva!

– aha, tys mu vo tom neřek…tvůj problém

mezitim se dovídáme, že vo vytváření zábavy se budeme dělit eště s jednim hudebnim tělesem, předvádějícím klasickej rokenrol…uf, poslední šutr opouští naše zatěžkaná srdce a svět se hned jeví v příznivějších barvách…světlejší odstíny šedé, řekl bych

v Mánesu nás čeká prázdnej sál, zamluvenej na pana Horáčka, svolavatele týhle akce…nepříjemně drahá horní restaurace…dole v podzemní části se souběžně koná oslava, kterou prej organizuje pan kníže

ano, ten, co si prdel líže…ministr věcí zahraničních

Řehy s Terezkou protáhnou dovnitř kpt. Morgana a uložej ho nenápadně pod stůl…viděli ste film Světáci, scéna z lepšího podniku, Sovák si nalejvá jakousi kořalku ze svý lahve, až způsobí požár?…tak nějak podobně, ale bez vohňostroje

naštěstí je pro účastníky besídky na čepu točená dvanáctka Gambrinus za tři pětky, což de a fronta stojí až ven před galerii

v devět hodin je na místě již slušně početný obecenstvo, tak tedy spustíme…opatrně, možná až zbytečně opatrně…Luděk se drží, Manzarek střízliv, vono to pude

najednou je to jak za starejch časů…kapela šlape, zvuk dobrej, všechno podřizujem kvalitnímu přednesu…premiérově Cold Turkey vod Lennona, pak standardní kusy – Vagabund, Žaba, Julie, Dylan a uteče to nějak moc rychle, dáme pauzu…spokojenost

nikdo neregistruje, že bassman hraje s touhle formací podruhý v životě…po přestávce je set eště uvolněnejší, zároveň syrovější a chvílema hodně agresivní…de to jak po másle a při závěrečnejch Magic Nights už máme lidi na lopatě

mít nacvičeno víc věcí, utáhli sme ten večer sami naprosto s přehledem…kapela je silná, hodně silná…díky kamarádi, s váma je požitek hrát

pak se věnujeme obvyklý konzumaci, culíme se na sebe, do toho řeže dřevní rokenroly Gang Tonyho Škráška…starý pardálové, bubeník vypadá jak slavnej brankář Holeček…ságo zručně obsluhuje ústy i rukama dlouhonohá krasavice, lidi tančí a jančí…veselo

kulturní referent Erben, co nám tohle hraní dohodil, mě v záchvatu radosti kousne do hlavy, div, že nejsem skalpován…sám si přitom urazí kus zubu a chechtá se tomu jak blázen

– to se ti povedlo, Erbene

– ostatně jako cokoliv, ostatně jako cokoliv

dostáváme i slušnej honorář, kterej je ovšem záhy kompletně zkapalněn…dobrej kšeft to byl, víc takovejch

koukam přes vodu na Hradčana, my žijeme v Praze…žijeme si podivný příběhy, žijeme si rokenrol, kterej nikdy neumře a myslíme si, že my teda zákonitě taky ne

vlastně to neni tak podivnej příběh…celkem normálka…pár lidí, co si společně zapařej při muzice, kterou maj rádi…vlastně je to úplně banální

ostatně jako cokoliv