je těžký vzít devatenáctiletou dceru do cirkusu nebo do ZOO

 

Šálek druhej

usrknu z hrnku a kolegův monolog pokračuje:

– nejvíc člověka ničej ambice…když mi bylo čtrnáct a já každej den poctivě trénoval na atleťáku, představoval sem si, jak jednou zazářim na olympiádě…a prd, kamaráde, osm let dennodenní dřiny, tak strašně sem chtěl bejt dobrej a všechno bylo stejně k ničemu…až sem skončil v blázinci

marně přemejšlim, co já dělal v době vod čtrnácti do dvaadvaceti…vesměs nic…chodil do škol, do hospod, na bigbíty, rok vodsloužil na vojně…pokrčim ramenama

– když sem se ze všeho dostal, toužil sem sestavit výkladovej slovník psychologickejch a psychiatrickejch pojmů, a to, prosim pěkně, v češtině i angličtině…když to bylo hotový, nějakej zasranej filolog z University Karlovy mi to zredigoval a verdikt: nevyhovující…filolog!…zhruba dalších osm let v hajzlu…každej den sem tomu dával eště po práci 5-6 hodin…leží mi to doma někde ve sklepě

pokrčim ramenama…podobný cíle sem si nikdy nedával, vlastně vůbec žádný cíle…jen to tak užít a sbohem

– chtěl sem napsat skvělej román, povedlo se několik povídek, ty sem pak dostal mezi lidi víceméně samizdatem, jen pro pár přátel…kdepak ambice

pokrčim ramenama…jeho věci sem kdysi čet, nebyly úplně špatný…sám sem si psával do šuplíku nesmysly, který se nehodily ani pro naši kapelu, taky sou možná někde na dně v krabicích, neničil sem to programově

– teď už ambice nemam a cejtim se šťastnější…teď občas mívam akorát přání, třeba aby se vrátila H., je pryč už 14 měsíců, ale zas bych jí vodpustil…taky bych chtěl vzít někam dceru, je jí devatenáct…je jednoduchý jít s tříletou dcerkou do cirkusu nebo do ZOO, ale s devatenáctiletou?…na techno?

tady tuplem nevim, co říct, jen zapumpuju ramenama…neměl sem nikdy žádný ambice ani dceru

– hele, nic mi do toho neni, ale proč se tu potloukáš furt sám, bez ženský?

mávnu na barmanku v těsnym triku a poprosim vo další čaj