jak bůh trestá hříšné lidi města pražského

 

Šálek třetí

začíná hrát alternativní soubor Zaum a předchozí dotaz zůstal viset ve vzduchu i bez pokrčení ramen

podobnou otázku dostávam tu a tam vod přátel, co to se mnou myslej zřejmě dobře…nebo ji vyslovujou jen proto, aby řeč nestála?

proč se teda potloukam sám?…taky sem vo tom přemejšlel…těch důvodů je jistě víc, ale jeden zásadní: egoismus, těžko říct zda vrozenej nebo léty vypěstovanej jako jedinej možnej způsob fungování na světě

kapela sice za moc nestojí, ale aspoň občas umlčí dnes nezvykle rozpovídanýho Pavla…občas

– copak si nikdy neměl fyzickou potřebu s někym bejt?…já už teda tu potřebu teď nemam, bude mi padesát, sem vodkecanej, ale ty bys měl!

to je dojemný, že někdo taky ví, co bych měl…pokrčim ramenama, měl bych, opravdu?…a Pavel se dostává do varu, musí zvýšit hlas, aby přeřval hudbu

– když si vodmyslíme fyzično, teda to mrdání, sou tu taky city, že jo, daleko důležitější věc, na to časem přídeš, nebo už si přišel, citlivko?…pche, mrdání, blbost!, huláká na celou kavárnu, hystericky se chechtá, až mi naprská do čaje, jen tělesná touha je hřích, příteli, a ten se trestá

obvyklej pohyb ramenama tentokrát znamená, že neznam přesnou definici hříchu, ale protože kamarád se nadmíru vyzná i náboženství, dostane se mi krásnýho příběhu s poučenim…podobenství z naší doby

– zhruba před deseti rokama sem tu vobčas bral služby za barem a jednou sem si chtěl nudnou šichtu zpestřit tak, že sem během večera do kolegyně barmanky nalil deset tequil, a pak si ji vodtáh do kanclu…nebránila se, už byla akorát v kalhotkách a když sem chtěl přilehnout, prej, že nic nebude, že chce vyprávět pohádky, třeba vo Perníkový chaloupce…přitom já jí pohádky vyprávěl během toho napájení tequilou, ale v rozhodující chvíli už sem žádnou neuměl…takže se zas voblíkla a noc sme strávili na gauči zádama k sobě…hřích byl potrestanej eště dřív než se stal, trest byl vykonán tím, že k hříchu vůbec nedošlo…takhle trestá bůh, proto ho mám rád…krásná blondýnka to byla, možná si ji pamatuješ

pokrčim ramenama…pamatuju všechny barmanky, co v Café dělaly…i já měl favoritku, jistou C., sice nebyla blond, ale zato mě okouzloval její roztomilej předkus…a byla s ní legrace…v létě 1998 sem tu zůstával dlouho předlouho, a když nebylo v lokále moc lidí a měla trochu víc času, tak sme se vzadu v kuchyni votlapkávali, na škále vod nevinnýho kamarádskýho pošťuchování až po velmi důvěrný dotyky…uměla perfektně líbat…fyzično

tyhle hrátky skončily během jedný velmi horký noci…všichni už vodtáhli domu, já sem pomoh vodnosit sklo a na stoly pečlivě vyrovnal židle do ježků, zbejvalo jen zapnout bezpečnostní alarm a jít domů…v kuchyni sme se na sebe vrhli a horní deska chladicího boxu se zdála jako to nejlepší místo, kde dojde k vyvrcholení…taky už byla akorát v kalhotkách, když mi vopřela hlavu vo rameno a zašeptala: já nemůžu, za měsíc se vdávam, fakt to nejde, promiň, nezlobíš se, viď?

nevim už, jestli sem tenkrát tim ramenem pokrčil, ale chvíli sem tam tu její hlavu eště nechal bejt, pak sem jí dal poslední pusu, vona zapla alarm a šli sme každej po svym…za měsíc měla svatbu, asi pěknou, nebyl sem tam…nezlobil sem se, prominul

– tobě se ta kapela líbí?…mně ne…možná i tohle je boží trest…ale víš co myslim, že se mi určitě povedlo a pořád eště daří?

pokrčim ramenama, ale je fakt, že Zaum nehraje nic moc

cestou na záchod si u barmanky bez předkusu vobjednam čtvrtej darjeeling