moji přátelé jsou alkoholici, narkomani a bisexuální básnířky, které mě milují, ale spát se mnou odmítají

 

u příležitosti vydání nový knížky Milana J. Erbena se konal křest ve Vagoně…takovej undergroundovej potlach, sjedou se huňáči ze všech koutů naší vlasti a pořádně si to užijou

Miláno je přední českej básník, ač to většina lidí neví…možná ani von sám…ale jo, přinejmenšim to tuší, když si pozval jako kmotříčka Magora, toho největšího z českejch žijících básníků…a když se někdo takovej uvolí pokřtít vám sbírku básní, no, Miláno ví, akorát se tim nechlubí, takže ho pochválíme, žáno?

neděle večer, zachraň se kdo můžeš!…tentokrát nejen protekce, ale i včasnej příchod do Vagonu mi zajistil místečko u stolu nejblíž pódia, takže se zdravím s kamarády ze Slumu a ke rtu vzápětí přikládám první kuželku made in Pilsen

u baru se to hemží androšskejma celebritama: Čuňas, Lábus, Carnation a ovšemže nejkultovnější Magor, vod středy už stihnul vystřízlivět a teď v klobouku důstojně kyne a žehná svejm žákům a následovatelům

celebritama se to hemží i u prominentního stolu…mé múzy, básnířky, výtvarnice, hérečky, Rosa a Nanynka…ta první v bombru a maskáčích, druhá v khaki kšiltovce, naražený do čela, málem sem ji nepoznal…vypadaj drsně, ale sou tak něžný!

Nanynka se chce svěřit, a tak mi hupsne na klín

– sem zamilovaná

– tak to je hezký, ne?

– platonicky

– ovšem, jak jinak

– a navíc virtuálně

– nic lepšího neznam a už slez, seš těžká jako kráva

a propuknem v řehot, plakat se v tomto případě nesluší

vzápětí se trochu nečekaně dostaví i ex-soused R., tentokrát bez věrného psa R. a je mi jasný, kdo bude tenhle večer za hvězdu

a taky že jo, Nanynka zapomíná na rozpravu o lásce a hned mě chce potupit…navrhuje páku…vzdoruju úspěšně několik minut…těžká seš jako kráva, ale sílu máš jak bejk, co takhle nerozhodně?

souhlas, já si třu pochroumanou ruku a další pán na holení je fešák R….než se vrátim s další kuželkou vod baru, hlásí, že Nanynku v páce přetlačil

– nechalas ho vyhrát, ty mrcho, protože je hezčí než já

– to sice je, ale tebe mám ráda…dokonce sem tě kdysi asi sedm nebo osum dnů milovala

hérečky, člověk by jim na to zrovna skočil

– a to já tě miluju pořád, Loupášku, švitoří Rosa, vodhodí bombra a na stůl dopadnou její přenádherný kozy…schovaný v podprsence

polknu a klávesák Bolek spokojeně voznamuje změněnej stav vnímání a stupeň nálady: – tři piva, joint a jeden becher, nejvyšší čas jít hrát

– celej víkend sem se těšila, až si s váma zahulim, kdo má trávu?, zjišťuje Rosa, právě sem se vrátila z výjezdního zasedání básníků v Jizerkách a tam se konzumovaly akorát lysohlávky a kouřil durman…ale trip sem zažila nádhernej, bylo mi zase osm let a bruslila sem na rybníku u nás za barákem…krása

a Slum to rozjede, kristepane, hrajou úžasně, čim dál líp…eště, že v sobotu na mikulášský to nebude soutěžní záležitost, asi by nás převálcovali

když dokončej svůj set, pozve Milan kmotra Magora, ten v narážce na příjmení autora předpoví knížce dobrou prodejnost a já to Milanovi přeju taky…obejmu ho a přes zamženej zrak mu šeptam do ucha, že to slyší celej Vagon:

– ty čuráku, nemam prachy, věnuješ mi sbírku k vánocům?

– ty čuráku, to chce každej, ale máš ji u mě, neboj

další v pořadí je kapela Špinavý nádobí s hostujícím Karafiátem…expresivní, velmi naléhavý sdělení, ale na Slum to hudebně nemá

je mi do spaní, a tak položim těžkou hlavu na Rosinu rozsochatou hruď…víská mi vlasy a připomíná: – mé prsy sou tu vždy pro tebe

má milá hérečka, nicméně se to poslouchá dobře, zavrnim sladce

– na frndu ale zapomeň, tu mam zase jen pro Nanynku…ty ji nedokážeš ocenit, impotente

– Roso, taková podpásovka, doslova i do písmene…a vůbec, podívej na ně

na lavici pololeže už si zhruba čtvrt hodiny, ústními otvory přisáti jeden na druhýho, vyměňujou sliny Nanynka s fešákem R.

du se projít na toalety, při zpáteční cestě vrážim do Sášenky…jako tělo bez duše, prázdnej pohled, docela mimo:


– copak copak?

– všechno je v hajzlu, Loupy

– teď možná, ale zasejc bude líp

– nebude, už nikdy nebude

nepláče a pokračuje někam do zadního kupé…pak ji vidim zase u baru, a pak zas na jinym místě, pořád smutná…neumim pomoct

mezitim už trápěj nástroje podzemní dinosauři Hally Belly, vomílající bezmála čtvrtstoletí svejch deset hitovek, který znaj všichni nazpamět, takže nikomu nevadí, že Svědkovi přes chybějící chrup neni rozumět skoro ani slovo

blíží se půlnoc…ožralej a zdrogovanej Vagon se tak tak drží na kolejích, někteří stateční dokonce tancujou…u mušle potkávám Rumáka a přesvědčuju ho, že von by v roli Ozzáka působil daleko přesvědčivěji než Dejdar, chudák Rumák vůbec neví, která tluče

a Sladký konec nakonec, sonickej nářez, to už se pohupuju i já, s Mácou v náručí…poslední pivo a zažehnanej konflikt s fašistickou vochrankou Vagonu, která tu poslední měsíce nepříjemně prudí

Slumisti a vostatní havěť maj chuť i sílu eště někam jít, vejtahové, všici si vzali na pondělí dovolenou, jen já musim do rachoty…loučim se a posměch netahačů se za mnou táhne až k Tescu

večer mně prozvání R.: – skončil sem v poledne v nějakym nonstopu na Smíchově, voni pokračovali dál…nemáš náhodou telefon na hérečku?

náhodou mam

jo a ta Milánova nová knížka se menuje Perimoukasso