kocovina verze 1.0

 

přestože u kompu trávim většinu pracovní doby, mívam ve zvyku po příchodu domu zalogovat se na kvip…kdyby si chtěl někdo elektronicky vyměňovat písmenka…třeba

učinil sem tak i včera večer a ejhle: kvip zlobil…a tak sem se zalogoval na skajp a volam bráchovi…taky mu prej nefachčí…neva, kouknem na web, jestli neni dostupná nějaká aktualizace…novej build už je venku a během pěti minut to zase chodí

uvařim si čaj a hned skajpuju tátovi do Istanbulu, jestli už mu na českej mobil dorazil kredit, kterej sem před zhruba čtvrthodinou koupil onlajn v trafice…že prej už má nabito…prima, takže chvíli eště plkáme a mezitim už se mi snaží dovolat A.

chce se pochlubit, že má novou webkameru a tak přes monitor vidim, že v Sazený se vod minulýho tejdne, kdy sem tam byl fyzicky, nic nezměnilo…chvíli eště plkáme a mezitim už se mi snaží dovolat R.

je v Plzni, na ubytovně a chce se mi pochlubit, že má hotovu státnici…jako odborník, zběhlej v netový branži, mi vysvětlí, proč nešel kvip…ten internet je ale věc, viď?

je to věc a kamarád R. je blázen…pořád s sebou tahá noťas, v hospodě při dvojce bílýho na něm sleduje filmy, surfuje, komunikuje

v létě sme byli pozvaný ke kapelníkovi na Stříbrník, mimo dosah wifi a kamarád R. začal bejt po příjezdu nervózní, že už půl hodiny neni onlajn…běhal s noťasem kolem domečku, až se mu podařilo v patře někde u vokna lapit trochu signálu, zajásal, jenže do pěti minut mu klekla baterie a nabíječku neměl…v neděli sme ho museli při scrabble dostávat z deprese, že se nemůže elektronicky spojit se světem

zbytek večera sem včera trávil výběrem a úpravou fotek pro fejsbuk…asi už sem taky pěkně prdlej…tenhle fejsbuk, další vynález…nedávno sem se tam zkusil přihlásit, a koukal, k čemu tak může bejt dobrej

zjistil sem to záhy…na šmírování přátel…sedim si takhle na jedný akci a najednou se tam zjeví i kamarád R….co ty tady?…na fejsbuku si psal, že sem deš, tak sem přišel taky…a je to

poměrně levná zábava, ale netřeba se toho bát, myslim…jojo, je to pohodlný, ťuk ťuk, ťuk

ovšem vždycky mě potěší, že navzdory těmhle technickejm zázrakům se eště umíme domluvit, někde se jako živý bytosti sejít, povídat si v reálnym čase a…ožrat se

a ráno mít zcela nevirtuální, ale obyčejnou a pravou kocovinu jako svině