aneb Kde všude lze najít čárový kód

 

tenhle tejden sem zvonil v Albertu…jak sou tam takový ty rámy, aby lidi nevodnášeli nic bez placení, to znáte, žáno…tak tam sem zvonil

začalo to v úterý, ale už při vstupu do marketu…rozpípalo se tam všecko, jako kdybych byl nějakej terorista, a to já přeci nejsem, já si šel akorát koupit něco na zub

celej Albert zbystří a tuší senzaci…ke mně přiskočí sekuriťák a začne mi hrabat v žebradle…už typ zavazadla dává tušit, že poklady v něm sotva najdete…sekuriťák ho prošmejdil, prej by to mohlo bejt něco, kde je čárovej kód…ani po zevrubnym průzkumu kapes, z nichž jedna bejvá prázdná, druhá vysypaná a zbylý děravý, sme nenašli nic, co by dalo alarmu právo takhle vyvádět…no tak běžte, pak uvidíme

těžší vo čokoládu a párky, řádně směněný za koruny, sem zazvonil i na rozloučenou a sekuriťák mě po kontrole účtenky a pořízenýho tovaru milostivě propouští

ve středu znova, to sem si vzpomněl, že doma chyběj šnuptychly a celkem bezstarostně nakročil mezi rámy…a ty se můžou pominout snad eště víc než den předtim

sekuriťák opět vycejtil vetřelce a hned byl u mě…jo to ste zase vy, ukažte, hm, jako včera, a kejvne hlavou, že teda OK, při vodchodu si vás už budu pamatovat…a fakt, ani účtenku vidět nechce a kyne mi na pozdrav

a mně v hlavě přes noc uzrál plán…pochopte, obyčejně nekradu, ale na druhou stranu: příležitost dělá zloděje a proč si při dnešní všeobecný drahotě, pravda, drobet nepřilepšit

v práci sem si sesumíroval, co je třeba před víkendem nakoupit a dychtivě se s desetikorunou vydal na pořádnej šoping…bylo mi jasný, že loupit bude třeba obezřetně a nepříliš objemný dobroty, štěstí nesmíme urazit…a tu pětku použiju na něco, co budou mít zrovna v akci, abych eště víc ušetřil

téměř popiskujíc si, jako vostřílenej chmaták, míjim bdící čidla a čekam známý houkání…a nic

nenápadně udělam krok zpět – nic!…kurva, to máte nějaký rozbitý, ne?, div nezařvu…sekuriťák znuděně civí kolem sebe a ani se nenamáhá pohnout

taková zrada…jako zmoklá slepice bloudim mezi regálama a hledam, co maj ve slevě, abych si koupil aspoň něco…nakonec se rozšoupnu, beru dva rohlíky, u pokladny vrátěj bůra a sekuriťák mi nevěnuje sebemenší pozornost

mlčej i rámy…všivá technika, dneska taky neni na nic spoleh

v tramvaji přemejšlim, kde je zakopanej pes…jestli to neměli porouchaný, možná bude chyba na mý straně…v žebradle i po kapsách bylo po voba dny to samý, čili nic, na sobě sem měl taky úplně stejný voblečení…sakrblé, tak proč teda?

doma žvejkam rohlik a pořád mi to nejde z hlavy…něco s čárovym kódem, hm, co by to tak mohlo bejt?…ááá a mam to…no jasně, měnil sem si ráno fusekle a trenyrky…kouknu do špinavýho prádla: důkaz, teda kód, je tam, i když spíš jen čárkovej…v trenyrkách

a ponaučení na závěr: měňte si občas spodní prádlo (teda ne se sousedem) a neskončíte v šatlavě