E.T. & Krch-Off & UH ve Vagoně

 

hned zkraje roku ohromná událost…páteční Vagon se zaplnil velmi rychle…není divu, silná sestava: Eman E.T., Krch-Off a Umělá hmota, to vše pod záštitou Guerilla Records a androši nemohli dospat

začíná Eman E.T., ale tuhle muziku já zrovna nemusim…samplovaný smyčky s živou kytarou a basou, do toho šílenej Eman krákorá svý eště šílenejší vize…radši ho mam a bicíma u Plastiků…asi tak deset minut to vydržim poslouchat, pak se přesunu k baru a zdravím se s přáteli

dorazila parta ze severu, Koloděj, Mlsoun a jablonecký týpci…někteří zvesela komentujou mojí změnu image: kdo máš krátký vlas, nechoď mezi nás…na druhou stranu některé tutéž změnu komentujou pochvalně: ti to sluší, dobrý…což je důležitější, žáno

ale na pódiu už se připravil Krch-Off, band nejlepšího českýho básníka J.H. Krchovskýho…neplést s největším českym žijícím básníkem, tím je na hvězdnym nebi poezie pochopitelně Magor

Krchovskýho texty zhudebňovala už v osmdesátejch letech kapela O.P.N., tam hrával Jura mj. i na ságo…teď se drží kytary a zpívá…doprovod tvoří část Echtu – Schilla a Michálek, na basu Ota Sukovský, housle Pavel Cigánek, to je zas personální prolínání s DG 307

křtí se album Naposled…křest probíhá stylově fernetem…a já se zaposloucham, protože Krchovský je vážně nejlepší

je stejně krásně jako bylo vloni
a kromě piva zas i lípy voní

jak vlasy krásný holky, co si tu sním o ní
že v ruce s rukou mou visí se mnou na jabloni

ale kolem seděj zase jenom voni
ti, co mě tak serou stejně jako vloni

unaven k smrti, k smrti nudnou rolí
sám sebe hrát, že jsem, chci spát
předstírám spánek, tvář mě bolí
vším, čím jsem byl, jsem nebyl rád

jak se mi zdá, nic se mi nezdá
už nemám o čem dát si zdát
na nebi bledne moje hvězda
vším, čím jsem nebyl, byl jsem rád

naposled zamávám na cestu vlaštovkám
a pak se (navždy už?) zabedním v domě
málo jsem miloval?, když se teď takto ptám?!
co je mně po lásce! co je jí po mně!

žádný jed, žádný pád, žádný hřeb do hlavy
žádná krev nestříká po stěnách ze žil
žádný strach, že bych si ukousnul pohlaví…
lze mluvit o lásce, když jsem ji přežil?

potkávám Komára, uznale mručí, že to teda nečekal, myslel, že androš je akorát bordel s bláznivejma textama, a teď takováhle nakládačka

poslední de na věc vostřílená Umělá hmota…bylo avisováno, že už se na scéně pohybuje 35 let, ale Dino, druhdy bůh pekelnýho sexu, to uvádí na pravou míru, prej vo rok dýl

Dino…jako frontman je pořád skvělej…Fortuna s hlavou Medúzy, blaženost oděná do hrůzy…v líci modré tetování, zabíjí mě stará lest, starý gauner přítel stesk

ale na Dinův vobligátní striptýz do půl těla už nečekam…lehce opivěn opouštim Vagon a v uších mi pořád zní Jurovo:

hudba srdce skučí ve mně
v lustru praskaj křišťály
blány mozku duní temně
k vřískotu mé píšťaly

ticho svírá v ruce noty
vyje na mne ze všech stran
mává prackou do prázdnoty
v rytmu křídel černých vran

smrt a marnost ve mně bydlí
v sále bez zdí úpí stesk
netopýři svými křídly
starají se o potlesk

moc dobrý to bylo, moc