a všechno sere se

 

natlačen do zorganizování večírku…jakej já sem organizátor?…vodkejváno, pozvánky rozeslány

v pátek sedíme u majora Zemana…tam je votevřeno až do čtyř ráno…to pudem domu eště za tmy…musim vydržet…abysme vydrželi všichni, sypeme do jukeboxu celý svý vejplaty…štěrbina na mince je rozžhavená do běla…tuhle si taky zahrajem, a tuhle eště ednou…Sugar Magnolia…I Want You…a proč tu nemůže bejt tamta nebo tamta?…protože asi nechce, vole a ser na to, dáme panáka, ne?…no jistě

karavana nezmarů táhne centrem Prahy…kam pudem?…v Šiškově čumíme na záznam mikulášský…vařim čaj, votvíram fernet, chrnět se nebude…probouzim se zády vopřenej vo skříň, na gauči pochrupuje Bolek a Řechtáci sou už asi na cestě domu…du k voknu, vyhlížim do prázdný ulice, pomalu svítá

eště se zřítim na válendu a pár hodin strávim v neklidnym a trhanym spánku

s Bolkem snídáme cigáro a zbytek čaje…máme společnou cestu do Modřan, prořídlá karavana nezmarů táhne centrem Prahy zase na druhou stranu

v Modřanech dem na voběd k Vráťovi, dáváme burgundskou pečeni s šestima knedlama a pětima plzněma…vzpomínky na minulé, současné i budoucí…neplechy…a už je zase skoro tma

na votočku u babičky, aby taky viděla vnuka…a pak zase zpátky na cestu do města…karavana se rozpadla na kusy a pouští táhnu sám…u bran vnitřní Prahy mě kontrolujou celníci a musim se podrobit důkladný prohlídce přímo u nich na služebně

tváře sou mi jaksi povědomý…snad už sem je někde viděl…nejspíš tam ve Vršovickym údolíčku…a jsou vlastně všichni docela milý, zvlášť celní úřednice

hlavní hrdina je klokan, staženej z kůže…ku slávě mu hraje masérská superstar v brejlích

připadá mi, že sem na cestě už několik let a potřebuju vodpočinek…ale celníci říkají: musíme jít eště zkontrolovat, jestli v suchejch bezzubejch dásních není ukrytej nějakej nekolkovanej poklad

najdu si místo stranou a oni na mě posměšně řvou: fízl, fízl!…přitom se všichni bojej sedět sami a myslej, že v houfu to snad přežijou snáz

a pak sem už jako dělo a škvíry posledních 35 hodin a let se rozšklebily do nevídanejch rozměrů…oškliví se mi všechno, co mě cestou do Šiškova napadne, i to, co sem si možná jen domyslel, přimyslel, vůbec vymyslel…je mi zle…a začíná ranní běsnění, jehož následky zjistim až později

škubnu sebou v neděli před polednem, vod našich příde esesem s nepotěšující zprávou…potěšující zprávy se neposílaj, ty se žijou…rázuju po bytě vode zdi ke zdi…vyskakujou útržky noci a rána…napáchaný škody mi připadaj nedozírný…a já sem najednou tak maličkej, že psychickym sítem propadam až na dno…dál už to nejde

deprese mě přibíjí na lůžko a já se snažim zrušit ego, smazat vazby, končim v kapele, co je eště třeba zařídit?…těch tlaků je moc a vykrejvat nemam sílu

dá se to vůbec popsat?…a možná že za to může akorát chlast…v noci vstanu a těkam po Šiškově…bezvýsledně…prostě chyb sem za roky navršil až příliš mnoho a nevim, z který strany tý hromady sraček začít řešení…pokud teda existuje

nespim, v pondělí akorát ležim a sem úplně prázdnej…to nebude jen chlast

a co že se to vlastně posralo?…všecko tak nějak…když si však uvědomim, že nic zdaleka nekončí, plyne mi z toho celkem optimistickej závěr: bude hůř