medvídek usnul a spí

 

tuhle sem skládal vlaštovky z papíru, házel je voknem do ulice, a tak trochu pošetile tim přivolával jaro…inu, papírová vlaštovka jaro eště nedělá

ale blíží se…abych se nenudil, než se přiblíží definitivně, uspořádal sem zájezd do Brna

pro kamarády, pro sebe, a hlavně pro radost

loni se Řechtákův výlet poved, proč by to nemohlo vyjít i letos

nevyšlo

v sobotu vodpoledne stojíme na holešovickym nádraží akorát já a R….ani psa nemá…pes R. se někde ztratil…hledá ho půlka republiky…zatim bezvýsledně

koupim si výhodnou zpáteční jízdenku skoro za 6 stovek a ke kocovině se lísá věrná družka sebelítost

vlak František Křižík se dá do pohybu a já otvírám plzeňskou plechovku…R. má litr vína a cestou ho vyslope

– proč jedem jenom my dva?

– nevim

– neumíš to zorganizovat

– polib mi prdel

jasně, že neumim…se ví, že příště se na to vyseru

– vedle v kupé sou slečny, poďme se seznámit

– di si tam sám

– co je?

– hovno

du na hajzl a kouřim…vlak stojí někde v polích…kochám se krajinou, poprchává a já bych nejradši v Kolíně vystoupil a votočil to zpátky


– nejpozdějc v Pardubicích se vracim do Prahy

– neblbni, jedem na Mejlu

votevřu druhou plechovku a R. mi vypráví, jak jezdil kdysi po Nebušicích na kole a v lese uviděl srnku…spásala maliní či co a R. k ní dojel asi tak na metr…prej se ani nehla

– musel sem se jí vyhnout, už tehdy mě ignorovaly i srnky…jak hluboko člověk může klesnout

co na to říct?…R. pokračuje, že na stejnym výletě uviděl zajíce…ten se ho asi trochu bál…začal před nim utíkat a R. se ho snažil na kole dohnat, že ho chytí a udělá si ho na smetaně

– když doběh na kraj lesa, byl sem bez šance…a bez večeře

já ne…sežeru bagetu a du na další cígo

a sme v Brně…R. je na sračky a tento poznatek mu vyjevím…já na sračky nejsem, škoda…před nádražim se spřátelíme s partičkou odněkud z Valtic…vytáhnou víno, slivovici a marihuanu


– pro semínka jezdíme do Rakous, ale pěstujeme si na zahrádce…slunce dělá divy nejen s vínem, tož koštněte si…zkama jste?

– Praha

neposmívaj se, hodní lidé…vochutnáme a společně vyrážíme k Flédě…vlezem dovnitř a mně připadá, že sme tu nebyli před rokem, ale před měsícem

začínaj Plastici…Brabenec nás pozdraví stylově: Čuráci a čuračky, teď vám zahrajem Apokalyptickýho ptáka, text napsal Zajíček, hudbu Mejla, voboje stojí za hovno, ale když to hrajem my, tak se to celkem dá

klátim s sebou u pódia a diváci šílej…ale určitě ne ze mě

– musíme tu společnost rozložit, plánuje si Brabenec

– konečně nosná myšlenka, sekunduje mu Janíček

ve formě je opět Kába, šmytec mu lítá po strunách nahoru dolu, ale stejně se nikam nedostane…nikdo nikdy, ani tady v Brně

musim na vzduch…du ven, potkávám R.

– sem úplně vožralej

– nepovídej, jak se to mohlo stát?

vedle Flédy pořád dělaj Turci döner kebab…dam si a poklábosim s nima v jejich rodný řeči…güzel

na scéně sou Ženy…Jarda Švec umělec týrá ságo a pan Radomil ožrale blábolí příběhy o světlovlasém Liovi a podsaditém Tuovi

čekám na spásu v podobě Garáže…Tony nás zachrání

ale už sem unavenej…nedokoukam to a volam R., že jedu domu…R. je přes mobil nedostupnej, asi někde šuká, nebo se ztratil, jako jeho pes R.

brněnský nádraží mi dá půl hodiny čas…pozoruju…na týhle trubce by se to pěkně věšelo, paní Jechová, ale oběsit se v Brně?…to bych se pak nemoch kouknout Pražákům do vočí, žáno

ze suicidálních myšlenek mě vytrhávaj ZJ a MŠ…nastupujem do vlaku, kterej vodjížděl z Keléti Pú…jen jeden den

spim, úleva…frojlajn, co ležíte půl metru vode mě, vás bych nevzbudil

spim i na Šiškově, taková úleva…pak du na fotbal

a dám si klobásu…na krásu…a ta, co jí vjedu do vlasů, mi řekne: ocasu!


– vy nejste Bohemka?…asi sem si Vás s někým splet

– ale my už se přece zdravili, usměvavá, jako vždy

sedím po vyhranym matchi v Gulliveru…kamarádi, kdybych vám to jen uměl všecko říct…budem platit?…ne, eště ne, kamarád R. se našel!…kdes byl, vole?, jak víš, že sem tady?…fejsbuk, vole

a sem rád

jedem na šiškov…doopít se…Mýdlo vaří…uložím ho a do práce nejdu

jen jeden den…a něco navíc…když nejde vo krk, hovno underground, řiká Magor…a von vědět musí

du spát, už můžu, a hlavně chci