co to je, co to je, co se to děje, tady sou Koloděje

lesejček nakonec zůstal opuštěn, ale nic nejni ztraceno, páč sem byl bystřejší a eště před Metjůovym nájezdem sem si u rašple vyžebral číslo…takže, Metjů: šanci máš pořád

večírek u hřiště pokračuje do hluboké noci…impresário rozjíždí z noťasu diskotéku a ostentativně pouští Heroes – takhle ste je měli hrát!…no to víš, že jo

a pak nás tága odvážej na ubytovnu do Týna nad Vltavou…Metjů se tetelí:

– bude teda to prcání?!

sotva, na recepci nás děžurná buzeruje s vyplněnim ubytovacích dotazníků…kurva, chci spát, nezdržuj!

vostatní dou eště kalit do blízkýho nonstopu, takže dopoledne sem krom šoféra nejčerstvější osoba v Jižních Čechách

chci se vomluvit recepční, ale už je tam jiná roštěnka, tak na to seru a dem se vyhřejvat na slunko před ubytovnu, Prasák na snídani do nonstopu

před polednem už sme komplet a valíme zpátky do Práglu

– kapela snů, ovšem těch nejtíživějších, praví moudře Modrák, mohli bysme se menovat Nightmares

impresário, vykoupán a převlečen do čistýho, se zamyslí a spustí:

– tak aby bylo jasno, poslední šanci máte na parníku, jestli to zkurvíte, končim s Váma

osazenstvo dodávky se může smíchy pominout:

– hahaha, anebo my s Tebou…a přemenujem se na „Impresário je čurák“…hahaha

zachmuřenej impresário mlčí a Poslík je už opět ve formě:

– pumpička, čůráníčko, kakáníčko

na pumpě se rozděluje honorář, cesta bude dlouhá

Prasák svačí lahvový popovický tak lačně, až mu teče všema myslitelnejma votvorama zase ven

– už si viděl kozla, jak Ti protejká vočima?, zalyká se štěstím

– a víte, že kapr má vodotěsný voko?

no, tak trochu sme to tušili a v Čenkově, kde stavíme na voběd, s touto novinkou seznamuje Mejtů místo pozdravu i servírku, která na chvíli znejistí, ale pak vidí, že sme vcelku milá společnost, z níž může kápnout slušná škvára a hned zase vpluje do svý role

objednáváme chálku, většina si dává klasickou pochoutku – čápy s mákem míchaný ptákem a vodpoledne příjemně ubíhá

na další pumpě u Tábora si vzpomenu, že je den sv. Loupáka, což třeba náležitě oslavit…rum, a rovnou celou flašku!

Sonice by ráda stihla klokany v Edýnku – hrajem s Příbramí – a směle to všem připomíná

Poslík je eště smělejší:

– naser si!

chci naší subretu drobet utěšit a gentlemansky připrcávam, že je rozhodně ta nejhezčí zpěvačka v kapele…je tak ráda

Modrák bilancuje:

– tenhle tejden sem byl vožralej naštěstí akorát…každej den

Prasák se kochá výhledem na Tábor:

– vidíte támhle vzadu ten komín?

přikyvujeme, vidíme, prostě komín

– tak to je táborskej komín, upřesňuje Prasák

pumpařka, asi tak padesátnice, je rašple jako lusk a Metjů hártbrejkr opět vábí do lesejčka:

– i když než bysme tam došli, tak bysme si to asi rozmysleli, viď?

Modrák radí Vojtovi, ať u nejbližšího krchova zastaví, že si tam Metjů může nějakou vyhrabat

slavící dodávka míří na Prahu…v Edýnku vyklopíme Sonici až půl hodiny po začátku a najednou slyšíme hromový: góóóóóól!

cože?…vsítili sme???…není možná…rychlej přesun k Františkovi a vidíme: 2:0!

klokani už to udržej…Metjů, vysílen erotickými dobrodružstvími usíná na stole a impresário se zmůže akorát na:

– když jsme jezdívali s PvK, domníval jsem se, že větší banda hovad existovat nemůže…jak šeredně jsem se pletl…

a rači ani nechtějte vědět, co je to vykostěnej netopýr

THE END