kristusky, vole

 

tady na letišti včera k večeru dul vichr tak mocně, že i se svejma 90 kilama živý váhy sem měl co dělat, abych se udržel na zemi

fousáč P. už seděl kde jinde než Nad kostelem…jak sem tam nechodil celý roky, během posledního měsíce tu dřepíme potřetí


– pičo, na Spořilově lítaly vzduchem kontejnery

– dneska je možný všechno, co pořád děláš?

– zejtra mě čeká veterinární vyšetření (napadá mě, že ten člověk už se definitivně zbláznil,po chvíli, než se propojej narušený spoje, pokračuje)…musim se starat vo čubičku jedný kámošky, co má vochrnutou prdel

– čuba nebo kámoška?

– idiote…vemu jí ráno na prohlídku, dostane nějaký injekce a prášky

– tady máš další várku těch Plastiků…vidim, že ses vrátil k oblíbeným knihám — Bestiální vrazi, v tom si taky občas rád zalistuju, Richard Chase, vole…

– a král všech psychopatů: Albert Fish

– no ovšem…teď sem přikoupil 3 díly Zpovědí sériových vrahů vod Berry-Dee, sou tam i staří známí jako Henry Lee Lucas a podobní výtečníci, doporučuju…mimochodem seznámil sem se s jednou slečnou, která se v těhle věcech taky dobře orientuje a oblibuje zejména biografie sériovejch vrahů…je to kus ženský, inteligentní, žádaná, leč zadaná, ty vole, mít tak štěstí…

– škoda, takovejch po světě určitě mnoho neběhá, já osobně žádnou neznam

– pokusim se jí někdy vytáhnout na posezení, hele už je deset, pudem eště někam?

– žeby Základna?

– ani omylem

– aspoň je pozdravíme

– já zapomněl, tebe vždycky rádi viděj, ale ne, zajdem do baru, dneska seš mym hostem

tiše se krademe kolem Základny a vzápětí už sedíme v nedalekym nonstopu, ostatně jako obvykle:

 

– prosím si fernet a cocacolu, když nemáte kofolu a tady pro pana P. becherovku a pivko

– hele hele, v bedně běží tele tele

– nesleduju, je to ubohý

– když se budeš pozorně dívat, najdeš tam pár dobrejch frků

– nevim nevim, u mě televizní zábava skončila se Sodou


P. je dneska výjimečně ve formě a pokouší se sbalit sympatickou barmanku (klišé? kdepak, skoro každá je sympatická, něco vo tom vim, sice ne úplně všechny, ale skoro každá, rozumíme si):

 

– slečno, napijte se s námi, kamarád slaví třicettři, co si dáte?, zve ji ten bohatýr za moje prachy

– vodku, třicettři? hádala bych vám nejmíň vo deset víc, promiňte, na zdraví

– děkuji, nic se nestalo, na zdraví

venku se začínaj ženit všichni chlupatý a sympatická barmanka zrovna předává službu poněkud jetější ochechuli…P. to nevzdává:

 

– máte po šichtě, přisedněte a šup do druhý nohy

– nemůžu, přijede pro mě přítel

– určitě někdě uvízl v průtrži mračen, věřte mi a zůstaňte ještě chvíli

– vídíte, už se blíží, ten žlutej taxík, mějte se pěkně a hezky to oslavte


k fernetu si trochu šetřílkovsky dávam už jen vodu z kohoutku, P. je zklamán a obrací do sebe další kalíšek zemanovky:

 

– pičo, stěrače mu evidentně stírají

– jako bys to neznal, nebul, přežili sme Hendrixe, Joplinku, Morrisona, Cobaina, Bonhama, Moona, tohle ustojíme taky

 

P. kejve hlavou jak loutka, co kouká smutně z koutka na svět, nadzvedne půlku a zabzdí:

 

– klakson troubí

– to nemusíš hlásit, cejtim s tebou

– končim pro dnešek, jedu dom, musim s čubkou na veterinu

– stejně docházej love, platíme, vole

je po dešti, vyfoukáno, čerstvý povětří, před půlnocí se rozcházíme každej po svym

– příští čtvrtek bude v nádražce Frýbestr, začíná se v obvyklou hodinu

– tak tedy v 8.50 na viděnou v Dejvicích


loudam se Seifertkou a du co nejpomalejc to de, skoro střízliv, kouknu na voblohu, vánek lehounce čechrá zbytky mejch vlásků a broukam si s Zimmym:

 

How many times can a man turn his head,
Pretending he just doesn’t see?

The answer, my friend, is blowin‘ in the wind