a výhra v kapse

 

minulej pátek se zase jednou sešla parta Hravých floutků…na Prašňáku u V. a s novym bubeníkem

a hrálo se nám pěkně…sice si člověk bude zase muset trošku rozhejbat prsty, který z důvodu několikaměsíční nečinnosti neběhaj po hmatníku jak by měly, ale celkově kapela zní velmi slušně a pár zkoušek navrch a bude to eště lepčejší…snad i tou mou novou kytárou, kterou nechávám tiše ostatními obdivovat

pochvalu si musíme udělit sami, vod jinejch bychom se jí sotva dočkali a navíc se rýsujou pravidelný pátky…z každýho jednoho hudebníka čiší zaujetí…kéž zůstane co nejdýl

Ř. připravil i nějakou novou skladbu a až všechno secvičíme, pojedem to předvést živě do Borovnice u Nový Paky, kde se 10.3. chystá fotrovskej sraz, budem předskakovat legendární kapele Sketa Fotr

v průběhu večírku, kdy dávam placu velkou lahev ferneta, škádlim V., zarytýho fanouška Chelsea, že jeden z nedělních šlágrů Premier League rozhodně vyhraje Liverpool:

 

– vsaďte se, třeba o tisíc korun českých

B. se směje: – s Loupákem je radost se sázet, loni v létě sem ho stáhnul vo litr v Radotíně, takovou pitomost udělal, do toho nešlo nejít…řiká si hudební znalec a…no taková hovadina

– prosim tě, pořád si stěžuješ, že nemáš prachy, tak sem ti chtěl nějak finančně vypomoct a bylo mi blbý ti je jenom tak cpát, ať si je trochu zasloužíš, proto sem se naoko hloupě vsadil, stejně mi eště visíš pětibábu

– pane Loupák, jedině Chelsea, ktyš výchra, dáte mi litr, ktyš výchra Liverpool, litr je Váš

jeho brácha R. nám na znamení dohody rozsekne ruce a já už se těšim na tenhle pátek, kdy si při další zkoušce vyzvedu svou výchru, i když vím, že ji prolijem hrdlem všichni společně

kolem půlnoci se skupinka nedopitců přesouvá ještě ke Krabovi, doslavit ty narozeniny…známka punku…fotbálek…panebože, proč ho hraju, vždyť to je pro kindoše…kulečník…piva…fernety

paní, co sebou práskla do pohovky vedle mě, něco říká, stěžuje si, ale proč zrovna já mám dneska dělat vrbu? co je mi po tom, že má doma dvě vodrůstající děti a nechápajícího manžela, já jí taky nechápu

ve čtyři ráno už nemůžu pít dál…zavíram oči a odcházim bokem jako krab po paměti na kulaťák a 2 hodiny cestuju do žižkovský pevnosti