rána sou chladný

 

večery tolik ne, ale zahrádky už vosiřely…lid se přesunul do vnitřků hospod a barů

seru na lid

sem zalezlej doma…vařim játra na slanině a cibulce s rejží

vzpomenu si, že právě tohle jídlo máš ráda

kdybys teď přišla, klidně bych zůstal vo hladu

pozoroval bych Tě, jak si pochutnáváš a víc bych nepotřeboval

jenže všechno už se dávno přetrhalo…já to přetrhal…stačilo tak málo…míň je někdy víc

i když by mě zajímalo, jak se právě teď máš…opravdu by mě to zajímalo?…nebo je to jen stesk po tom, že tu právě teď nejsi?

a jak se mi vzpomínky a myšlenky honěj hlavou, rejže se rozvařila

ale co, je to akorát pro mě, to sežeru

cinkot tramvají…z kostela bim bam co čtvrthodinu…pod voknama tu a tam projede auto…zakašlání kolemjdoucích…bouchnutí domovních dveří…z baru naproti se vozývá smích…mně už neni ani do breku

uvařit čaj, lžička medu zjemní trpkost třísloviny

v lednici mam flašku levnýho vína a na jednoho jointa se matroš taky eště najde

vodolat pokušení začít psát Ti SMS…zbytečnej sebedrás…i Tebedrás…to už máme za sebou

večer plyne…noc se překulí…zachumlat se do peřin…když neusnu, ráno se aspoň neproberu z těžkýho snu

žití je těžší než ten nejtěžší sen…někdy se podaří vodlehčit…poslední dobou je čim dál tim těžší, to vodlehčování

ráno je chladnější večera