pidvilo je nový slovo

 

páteční zkouška HF se protáhla přes půlnoc…z celý kapely sme na Prašňáku zbyli akorát sami s B., kterej navrhnul, že bychom se mohli ještě zastavit ve Vagóně, kde třeba někoho potkáme a bude veselo

že bych teda měl náladu někoho potkat, to nemohu říci, ale žízeň na pivo je silnější než vůle jít už konečně spát

pár známejch postav se skutečně v temnym podzemí potácí, ovšem s B. se zašíváme stranou davu, kde vychutnáváme lahvovou plzeň a kritizujeme nevkus VJ, co pouští klipy napříč žánry i staletími, jen snad Krausberry a Pernej den mu u nás procházej

ke stolu si přisedá spisovatelka Rosa…vídáme se už nějakej ten pátek a B. s ní pojí navíc to, že dnes má Rosa na sobě šaty od jeho maminky

z reprobeden duní Light My Fire vod Doors:

 

– Loupáku, připálíš mi?…co si myslíš vo Morrisonovi?

– nejpřeceňovanější kapela všech dob, přitom je to tuctovej blues-rock…Jim možná zajímavej byl, asi bych si s nim rád vyrazil na pivko, otázkou je, zda i von se mnou

– musíš mi někdy dát školení, ty můj rokenrolovej doktůrku, všemu tak rozumíš

– můžem pokračovat u mě na Žižkově…chce-li se ti

– ano, ráda

v pět ráno nás vymetaj z Vagónu ven, mám chuť pít dál, chytám druhej, spíš třetí dech:

 

– Loupáku! Loupáku!, slyšim za sebou a ejhle!: E. je tu se zpěvákem Mojo Rajzinem

Rosa se durdí: – tak si běž s E., ty jeden…

– Roso, jen se přátelsky líbáme a…a vůbec

mam hlad…jistě: hamburgr na Národní, čekal snad někdo něco jinýho?

protože U kotvy za 10 minut zavíraj, fousáč Mojo navrhuje Batalion, kam rozhodně nepudem, pivo je tam drahý jak pes…dorazíme se na Žižkově nebo ve Štěpánský, podle toho, jestli dřív pojede devítka nebo dvaadváca

devítka zběsilej závod vyhrála, někde u Národního divadla musela dvaadvacítku nepozorovaně předject

v nonstopu nehraje juke-box, protože ho B. s Rumákem asi před měsícem rozbili:

 

– proto sme si tu s panem P. nemohli onehdá přehrát oblíbené interprety, vy darebáci

 

netuším, co sme si tam až do rozednění povídali, ale po dalších 3 hodinách přichází zlom:

– Roso, dopijem a dem na kutě, poslechnem si DG 307 a chci tě u toho držet za ruku…co říkáš?

– ano, ráda a budeš mi číst z Kahudy tvý oblíbený pasáže

– B., máš na vybranou, buď chlastej dál za svý, který stejně nemáš nebo můžeš jít s náma, ale ležet budeš asi na zemi a vlastně tě tam asi nebudem ani chtít, takže nemáš na vybranou, sorry, kámo…měj se fajn a čau


necháváme B. sedět v nonstopu samotnýho, však si poradí

– tvoje hnízdečko je v druhym patře, už sem tu byla, vzpomínáš, při volbách

– ano, Roso, jak bych mohl zapomenout, vždyť sem ti dal preferenční hlas…jen sem nestih dojít k urně a zbytek znáš sama, neprošla si kvůli tomu do sněmovny, dodatečně se omlouvám

– neomlouvej se, Loupáčku a něco mi povídej

– jelikož se blíží čas oběda, můžu ti nabídnout výborný buřty na pivě, čtvrtej den sou nejlepší…ochutnej…sám sem je dělal

Rosa se volizuje až za ušima: – taky ti musim někdy něco dobrýho připravit, kdybych se tu rozhodla s tebou bydlet, budem si vařit samý dobroty a za chvíli budem jako kuličky

– já budu chodit do práce, ty psát doma povídky a večer si dáme nějakou mňamku

– to bude krása, láska přece prochází žaludkem

– Roso, já si lásku už zakázal, to mě ničí, prosím, nezačínej…copak nemůžem bydlet jenom jako kamarádi, který se spolu občas vyspěj?

 

po obědě se hodí dát si chrupku, zapaluju tyčinku s vůní skořice, Cinnamon Girl pod peřinou se usmívá, na talíř gramofonu kladu Abbey Road a tulíme se k sobě

– když já se tak stydim, Loupáčku, miláčku

– nemáš proč, Roso, nemusíme spěchat

– dej mi pusu, líbej mě úplně všude…ano

– víš, co mi jediný mi vadí na starejch vinylech? že musim každej 20 minut vstát a přehodit desku na druhou stranu

– tak si pustíme CD a dej tam repeat a nemusíme vylézt z postele, udělej to…uděláš to, viď?

kouříme, pijeme víno a posloucháme tlukot splašenejch srdíček, něco Kahudy v pauze, měl by radost

– Roso, přes dva roky sem s nikym nespal, tak mi promiň, potřebuju čas

– Loupášku, milášku, to nevadí, seš tak něžnej, mně stačí, že sem tu teď s tebou a ty se mnou, líbej mě, medvídku…ten tvuj hlubokej hlas

– košiško, ale já tě nemiluju, přistupuju na žvatlanou, nemůžu se zbavit napětí, hlas mam vykouřenej a vypitej, medvědí dech

– udělám ti to pusou, jestli budeš chtít

– Roso, mam nápad, vidělas film 9 a 1/2 týdne?

– ne, o čem to bylo?

– vážně si ho neviděla? no, sice nejseš Kim Basinger a já žádnej Mickey Rourke a v lednici už mam akorát polárkáč, ale vono to pude

– strašně to studí, Loupáku, co blbneš, ty seš magor…nepřestávej, to je nádhera…ještě, nádhera

ležim na břiše a říkám Rose:

 

– měl sem vždycky rád, když mi holky psaly na záda prstem vzkazy, napiš mi taky nějakej

– P…I…D, co to je? V…I…L…O

– pidvilo? Roso, co to je? co to znamená?

– taková blbost, Loupáčku…nový slovo…pidvilo, právě mě to napadlo, vždyť sem spisovatelka, nezapomínej

– Roso, ach jo, Roso

…

– nebuď smutnej, Loupáčku, E. vždycky říkal, že buď pořádně chlastáš nebo souložíš, obojí prostě nejde

– chtěl sem si to taky užít…už nikdy mi to nepude…sem nula…prej že sex drogy rokenrol, zákaz lásky, a takhle to dopadá

– ty to všechno napíšeš do toho tvýho pitomýho blogu, co?

– budu muset, to víš, že bych se radši pochlubil, jakej sem kanec, ale tak to chodí, tam se nelže, nanejvejš občas a málo

– co když mě z toho někdo pozná? snad radši nepiš nic vo tomhle dni

– neboj, změnim ti méno a věnuju tomuhle debaklu jen dva řádky

– tak jo, seš hodnej

– budem teď vopravdu spát, sem úplně hotovej a zejtra je velkej den, božský Slezi má třicetsedum, nepudeš se mnou na fotbal?

– sem Vršovanda každym coulem, ale nikdy sem nebyla schopná se rozhodnout jestli Slavie nebo Bohemka..kdo vlastně hraje?

– právě Bohemka na Slavii

– tak to nejdu

– spi…až se vyspíš, už tu nebudu…začíná to v 11 dopoledne

 

Bohemka tenhle víkend vyhrála, co se dalo…u mě to bylo taková plichta s vodřenejma slechama, abych se taky pořád nelitoval

hrdinský skutky si asi musim nechat na jindy

 

pokud teda budeš tenhle příspěvek číst, Roso, doufám, že oceníš, že historku s holubem sem vynechal, poněvadž to skutečně bylo nechutný a na celkovej dojem stejně neměla vliv